Životopis

Ernest Hemingway se narodil 21. července 1899 v Oak Park, se státě Illinois v USA. Vyrůstal v rodině lékaře jako druhé ze šesti dětí. Otec ho vlastním příkladem a nadšením vedl k lásce k přírodě, lovu a sportu, brával ho s sebou i za svými pacienty. Jeho matka byla velice zbožná a chtěla z něj mít slušně vychované dítě. Hrál na violoncello a přitom boxoval. Během studia na střední škole se pokoušel o verše, povídkové črty a sloupky do novin. Po absolvování školy odešel z domova a stal se reportérem kansaského listu Star. O rok později odjel do Itálie jako dobrovolník ambulantních sborů Červeného kříže. Zde byl, jako první americký voják, těžce raněn, odvezen do Milána, několikrát operován a pak se znovu vrátil na frontu.

Po válce pokračoval jako zahraniční zpravodaj. Stále více se věnoval literatuře. V roce 1920 se oženil s Halley Richardsonovou, s níž měl dva syny. S rodinou se odstěhoval do Evropy. Hemingway se stal členem skupiny amerických intelektuálů soustředěných mezi válkami v Paříži kolem spisovatelky Gertrudy Steinové. (Do tzv. „ztracené generace“ (amerických spisovatelů narozených kolem roku 1900) patřili kromě Hemingwaye také Francis Scott Fitzgerald, John Steinbeck, John Doss Passos, William Faulkner). Druhou ženou se stala Pauline Pfeifferová, s níž měl další dva syny. Rodina se odstěhovala na Floridu. Po tragické události (sebevražda otce) se vrátil do Evropy. Hemingway se účastnil španělské občanské války.  Na jaře 1932 odjel na Kubu, kde napsal velmi zdařilá díla. V roce 1933 podnikl výpravu do Afriky. Pak se opět vrátil do Španělska. 2. světové války se účastnil jako účastník odboje a válečný dopisovatel. Jako autor reportáží z fronty v Normandii (zúčastnil se také osvobození Paříže a bitvy v Ardenách) poznal svou čtvrtou ženu Mary Welshovou. V roce 1954 dostal Nobelovu cenu za své asi nejznámější dílo Stařec a moře. Poslední léta svého života strávil na Kubě. Trpěl hlubokými depresemi, ztrácel paměť a nemohl už psát. V roce 1961 stejně jako otec spáchal sebevraždu (zastřelil se) a nezanechal po sobě žádný vysvětlující dopis.

Dílo

Po návratu z 1. světové války, kde byl jako válečný dopisovatel na italské frontě těžce raněn, vstoupil do literatury a stal se příslušníkem tzv. ztracené generace. Ve svých povídkách hledal pravdu o člověku v mezních situacích, stavěl je tváří tvář smrti, aby se projevili ve své podstatě. Inspirací mu byly zážitky z války, záliba v nebezpečných sportech (býčí zápasy, mořský rybolov, safari v Africe). Vytvořil si svůj osobitý styl, v němž se snaží dobrat jen toho nejpodstatnějšího. Povídky stavěl na „principu ledovce“ (osmina na povrchu, zbytek pod hladinou). Jeho styl byl zbavený všeho zbytečného, úsečný, plný zkratek a zámlk, počítal se spoluprací čtenáře. Ve svých dílech vystupuje jako postava jménem Nick Adams.

Nejdůležitější Hemingwayovy romány jsou inspirovány válkou. Fiesta (1926) vypráví o hrdinovi, jemuž válečné zmrzačení brání v naplnění milostného vztahu. V románu Sbohem, armádo (1929) se hrdina snaží marně uniknout krutosti války v lásce a falešné představě míru. Příběh asi nejznámějšího románu Komu zvoní hrana (1940) se odehrává ve španělské občanské válce. Hrdina se na rozdíl od přechozí knihy od války neodvrací, cítí, že boj o demokracii je i jeho záležitost.

Po válce napsal proslulou novelu Stařec a moře (1952) – podobenství o věčném zápasu člověka s přírodou, o statečnosti, se kterou se pouští do předem prohraného boje. Jednoduchý příběh je již prostým apelativním pojmenováním hlavních aktérů (stařec, ryba, moře) přetvořen v metaforu o životě. Vypovídá o smyslu života, o potřebě člověka prokazovat svou sílu a životaschopnost.

Stejně významné jako jeho romány jsou i Hemingwayovy povídky. V češtině vyšly soubory povídek s názvy Zelené pahorky africké a Povídky. Kromě novely Stařec a moře napsal ještě novely Smrt odpoledne, Mít či nemít a drama Pátá kolona.