Životopis
Erich Paul Remark se narodil v německém Osnabrücku 22. června 1898 v rodině knihvazače. Měl čtyři sourozence. Studoval v Münsteru na učitelském ústavu. V 18 letech odešel jako dobrovolník do zákopů západní fronty 1. světové války, v roce 1918 byl několikrát raněn. Po válce byl učitelem, prodával náhrobky, závodil v autě, chtěl se stát novinářem. Všechny tyto zkušenosti se v nějaké podobě objevily v jeho románech. Mezi válkami také hodně cestoval a oženil se. V roce 1931 emigroval do Švýcarska a byl nominován na Nobelovu cenu. Po nástupu fašismu byly jeho knihy zakázané a veřejně páleny, později byl zbaven německého občanství.
Základní údaje
Narození: 22. června 1898, Osnabrück
Úmrtí: 25. září 1970, Locarno
Manželky: Ilse Jutta Zambonová, Paulette Goddardová,Vztah s herečkou Marlene Dietrichovou
V roce 1939 odjel do New Yorku, kde získal americké občanství. Jedna jeho sestra zemřela v koncentračním táboře (inspirace k románu Jiskra života). Na konci padesátých let se znovu oženil, tentokrát s bývalou manželkou Charlie Chaplina, herečkou Paulette Goddardovou. Zemřel 25. září 1970 na klinice ve švýcarském Locarnu.
Dílo
Dílo
Na západní frontě klid, Cesta zpátky, Tři kamarádi, Vítězný oblouk, Jiskra života, Čas žít, čas umírat, Nebe nezná vyvolených
Remarquovo dílo je humanistické, společensko kritické a protifašistické. Psal pod vlivem Jacka Londona a E. Hemingwaye. Kniha Na západní frontě klid patří k vrcholným dílům vlny románů o 1. světové válce, která se objevila v Německu ve 2. polovině 20. let 20. století. Ve stejné době se těmito tématy zabývali i příslušníci americké „ztracené generace. Remarquovy další romány zachycují život v Německu před nástupem Hitlera, během války, v koncentračních táborech: Cesta zpátky (1931) je pokračování příběhů hrdinů z románu Na západní frontě klid, Tři kamarádi (1938), Vítězný oblouk (1946), Jiskra života (1946), Čas žít, čas umírat (1954), žádný z nich však už nedosáhl takových kvalit jako Na západní frontě klid. I když je Remarque stále oblíbeným autorem hlavně u mládeže, nelze pominout i nedostatky v jeho dílech – snaží se získat průměrného čtenáře tím, že se snaží přizpůsobit jeho vkusu: využívá postupu triviální literatury, často opakuje motivy, zápletky jsou uměle vykonstruované a nevyhnul se ani laciné sentimentalitě.
Na západní frontě klid (1929)
Zatímco oni ještě psali a mluvili, my jsme viděli nemocnice a umírající – zatímco oni označovali službu státu za to největší na světě, my už věděli, že smrtelná úzkost je silnější. Na západní frontě klid
Kniha je pokusem podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou, i když unikla granátům. Vypravěčem a hlavní postavou je Pavel Bäumer. Představuje se čtenářům v okamžiku, kdy jeho jednotka odpočívá na klidném úseku za frontou. Postupně se odvíjí jeho příběh před tímto okamžikem i potom. Pavel se přihlásil se svými spolužáky z gymnázia po vypuknutí 1. světové války dobrovolně do armády. Celý příběh je vyprávěn ich-formou, pouze závěr, kdy se čtenář dozvídá, že Pavel v říjnu 1918 padl, je dokončen v er-formě.
Válka a její hrůzy (bombardování, plynové útoky, boje nablízko) jsou popisovány velmi přesně. Na pozadí těchto hrůz se jeví měšťanská kultura jako absurdní a zbytečná. Otcové jsou obviňováni svými syny. Na první místo se dostávají základní lidské potřeby – jídlo, spánek, vojenské kamarádstství.
