reklama
 
 

Antoine de Saint-Exupéry

8. 12. 2015 10:11
Francouzský spisovatel, povoláním letec.

Život

Antoine  Marie Roger  de Saint-Exupéry se narodil 29. června 1900 v Lyonu jako prostřední z pěti dětí ve šlechtické rodině. Dětství strávil na zámcích svých prarodičů a tety, protože otec po narození poslední dcery náhle zemřel a matka zůstala s dětmi sama. Antoine ji velmi miloval. Navštěvoval s bratrem jezuitskou kolej a již od dětství psal básně a zajímal se o letadla.

Základní údaje

Narození: 29. června 1900, Lyon, Francie
Úmrtí: 31. července 1944 u Korsiky

Na začátku první světové války se jeho matka stala ošetřovatelkou, Antoine studoval ve Švýcarsku (bratr zemřel), kde složil maturitní zkoušku. Poté se přesunul do Paříže, kde začal studovat architekturu a sblížil se s literárními kruhy. V roce 1921 narukoval k leteckému pluku a po složení náročných zkoušek se stal stíhačem. Při nehodě mu praskla lebka, v roce 1923 odešel do civilu. Stal se úředníkem a obchodníkem, ale stále snil o létání.

Začal se věnovat psaní, v roce 1926 mu vyšla první novela Letec. Podařilo se mu usednout opět za knipl, stal se pilotem letecké pošty. Pomáhal zakládat letecké linky v Patagonii. V roce 1934 pracoval pro společnost Air France v Asii. Nevyhýbaly se mu ani havárie a zranění, kterého ale od létání neodradily. Za druhé světové válce školil nové piloty a stal se leteckým průzkumníkem, po nehodě byl zařazen do zálohy, ale v roce 1944 se opět vrátil i přes svůj věk mezi aktivní piloty. Jeho poslední let, z něhož se už nevrátil, se uskutečnil nad Korsikou 31. července 1944.

Dílo

Saint-Exupéryho dílo je spojeno s jeho povoláním. Na zkušenostech letce vybudoval svou hrdinskou životní filozofii: cílem života není dobrodružství, ale čin jako oběť pro druhé. Samota letce mu umožňuje podívat se z výšky na svět a člověka a hledat jeho pravé poslání. V tomto duchu vytvořil nejen své „letecké romány“ Pošta na jih (1929), Noční let (1931) a Země lidí (1939), ale rovněž filozoficky meditativní Citadelu (posmrtně 1948) a moderní pohádku pro děti Malý princ (1943).

Malý princ

Dospělí mi však poradili, abych nechal toho kreslení otevřených a zavřených hroznýšů a zajímal se raději o zeměpis, dějepis, počty a mluvnici. Tak se stalo, že jsem se v šesti letech vzdal skvělé malířské kariéry. Neúspěch mé kresby číslo 1 a kresby číslo 2 mě odradil. Dospělí sami nikdy nic nechápou a děti to hrozně unavuje, stále a stále jim něco vysvětlovat. Dospělí si potrpí na číslice. Když jim vypravujete o novém příteli, nikdy se vás nezeptají na věci podstatné. Nikdy vám neřeknou: „Jaký má hlas? Které jsou jeho oblíbené hry? Sbírá motýly?“ Místo toho se vás zeptají: „Jak je starý? Kolik má bratrů? Kolik vydělává jeho otec?“ Teprve potom myslí, že ho znají. Saint-Exupéry, Malý princ

Příběh je stylizován jako vyprávění pilota, který havaroval s letadlem na Sahaře. Uprostřed pustiny potkává malého prince z daleké planetky. V jednoduchém epickém rámci je Malý princ volným souborem básnicko- filozofických miniatur, v nichž je s obvyklými hodnotami moderního světa (ovládání přírody, egocentrismus, poživačný materialismus, racionalismus, závod s časem) konfrontován pohádkový dětský hrdina, který vidí vážnost a důležitost v něčem jiném: v hodnotách srdce, v přátelství, lásce. Střet dětského světa se světem dospělých se zde tak stává v konkrétní rovině školou umění žít, v obecné rovině pak přesahuje v podobenstvích o možných východiscích z pociťované krize člověka v moderní západní civilizaci. Saint – Exupéry věnoval tuto knížku svému příteli Léonu Werthovi, který byl Žid a schovával se v jedné vesnici před fašisty. Malý princ patří mezi 50 nejprodávanějších knih na světě. Většina vydání obsahuje autorovy kresby.

Země lidí

Země lidí je knihou pro dospělé, v níž autor více do hloubky rozvedl myšlenky z Malého prince. Snahou bylo vydat burcující poselství k lidstvu, bezhlavě se řítícímu do nové válečné tragédie. Tomu podřídil celkovou výstavbu díla. Veškerá autobiografická fakta (vzpomínky na kamarády, setkání s lidmi v poušti, ve válce) jsou volena s jednoznačným záměrem podepřít apelativní dosah vlastních autorových úvah o lidské sounáležitosti (beduín nabízí zbloudilcům v poušti vodu), o nutnosti respektu k víře a pravdě každého člověka, o síle a hrdinství člověka, o zbytečném mrhání lidskými hodnotami. Hlavním motivem je důvěra v budoucnost člověka.

8. 12. 2015 10:11

reklama
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama