Lichtenštejnsko

Aktualizováno 30. 4. 2020 10:00
Lichtenštejnské knížectví je jedním z nejmenších států v Evropě, státním zřízením konstituční monarchie. Jméno Lichtenštejnska pochází, dnes jako jediné země na světě, od šlechtického rodu.
Foto: wikimedia

Základní charakteristika

Lichtenštejnsko leží na svazích předhůří Alp v údolí Alpského Rýna. Bezprostředně sousedí se Švýcarskem a s Rakouskem. Hlavní město je Vaduz.

Historie

Základní údaje

Hlavní město: Vaduz
Rozloha: 160 km²
Nejvyšší bod: Grauspitz (2599 m n. m.)
Časové pásmo: +1
Světadíl: Evropa
Počet obyvatel: 37, 6 tisíc
Hustota zalidnění: 225 ob. / km²
Jazyk: němčina
Národnostní složení: Lichtenštejnci (62 %), Švýcaři (16 %), Rakušané (8 %)
Náboženství: římští katolíci 80 %
Státní zřízení: konstituční monarchie
Vznik: 1806
Měna: švýcarský frank

Území Lichtenštejnska bylo osídleno již před 3000 lety rhétskými kmeny. Postupná kolonizace údolí Rýna byla možná až po umělých zásazích, které výrazně zregulovaly říční koryto a tok Rýna. Tyto regulace znamenaly zpřístupnění údolní nivy zejména pro zemědělskou činnost. Knížectví Lichtenštejnsko (Fürstentum Liechtenstein) má velmi pestrou minulost. Kdysi bylo součástí Chur-Rhätiens při dělení v roce 536 od franckých králů pod Karlem Velikým. Když německý císař roku 768 obsadil francký trůn, bylo vévodství Rhätien včleněno do "Vévodství Švábsko a Rhätien". Nástupci Karla Velikého stále silou ovládali toto hrabství. "Hrabství Vaduz" a část "Hrabství Schellenberg" ovládl rod hrabat z Monfortu na více než dvě století (1180-1400). Od roku 1400 do 1507 bylo vévodství v držení svobodných pánů z Brandis.

Z moderních dějin je pro Lichtenštejnsko zásadní rok 1699, kdy se poprvé objevují Lichtenštejnové. Členové tohoto mocného rodu začali skupovat majetek obou hraběcích panství a v roce 1712 jim patřila již celá oblast. Od roku 1719 byla sloučená panství povýšena na Knížectví lichtenštejnské. Od rozpadu středověké Svaté říše římské roku 1806 suverénní stát. V 19. století se Lichtenštejnské knížectví stalo členem Rýnského spolku a posléze Německého spolku. Toto spojení trvalo až do roku 1866, kdy Jan II. Dobrotivý vyhlásil Lichtenštejnsko za samostatný stát. Následovala doba intenzifikace zemědělství, zakládání průmyslových podniků, ale i doba zvětšující se hospodářské a tím i politické závislosti na Rakousku-Uhersku. Ke zpřetrhání svazků došlo až po skončení první světové války v roce 1918. Na Švýcarsko se Lichtenštejnsko začalo hospodářsky orientovat od tohoto roku. V roce 1920 byla se Švýcarskem uzavřená poštovní, telefonní a telegrafní unie, v roce 1923 byla založena společná celní unie. Ve svém důsledku prakticky znamenaly ekonomickou integraci země do švýcarského hospodářství, včetně převzetí měny. Panovník dokonce požádal, aby Švýcarsko zastupovalo Lichtenštejnsko v mezinárodní politice. Od roku 1921, kdy v platnost vešla ústava, se Lichtenštejnsko řadí mezi konstituční monarchie. Za druhé světové války zůstalo Lichtenštejnsko neutrální. Druhá polovina 20. století znamenala pokračování tendencí z 20. a 30. let a tím bylo pokračování celkové orientace Lichtenštejnska na Švýcarsko.

Hospodářství

Lichtenštejnsko patří k nejbohatším státům světa. Nejdůležitější oblasti jsou strojírenská výroba - přesné stroje, stroje, nástroje, vybavení (Hilti), automobilové komponenty (ThyssenKrupp Presta), zubařské vybavení a potřeby (Ivoclar Vivadent), zpracování potravin (Hilcona Schaan), elektronika (Unaxis Balzers). Pěstují se obilniny a brambory, chová se skot, prasata, ovce.

Obyvatelstvo a náboženství

Většina obyvatel má původ v germánském kmenu Alamani a úředním jazykem je němčina. 1/3 obyvatelstva tvoří občané jiné národnosti, a to především ze Švýcarska, Rakouska, Německa a Itálie.  Zhruba 80 % obyvatel se hlásí k římskokatolické církvi.

Politický systém

Zajímavosti

  • Lichtenštejnsko je jedinou zemí, která leží celou svou rozlohou v Alpách.
  • Hlavní město Vaduz není vlastně městem, dodnes nemá městská práva.
  • Lichtenštejnská knížata dosud užívají titul vévodů opavských a krnovských.
  • V důsledků sporů o majetek Lichtenštejnů na českém území vládly napjaté vztahy mezi našimi zeměmi až do roku 2009.

Lichtenštejnsko je konstituční monarchie, jeho státní zřízení je knížectví - dědičná konstituční monarchie, jejíž hlavou je úřadující kníže. Spolu s parlamentem jmenuje členy vlády. Otevírá a uzavírá jednání sněmovny, má právo ji rozpustit nebo odročit zasedání. Parlament (Landtag) má 25 poslanců, volených ve dvou okrscích. Výkonným orgánem je vláda v čele s předsedou, jmenovaná knížetem na návrh Zemského sněmu na čtyři roky. Kníže zastupuje stát v mezinárodních záležitostech, ačkoli za většinu politických záležitostí zodpovídá Švýcarsko.

Dovolená a cestování

Do Lichtenštejnska se vydávají hlavně milovníci zimních sportů. Alpy pokrývají tři čtvrtě plochy země, knížectví nabízí řadu malých středisek s velkým množstvím sjezdovek. Nejoblíbenější lyžařskou oblastí a střediskem v zemi je Malbun. Hory jsou protkané velkým množstvím turistických tras, které turisty provedou pro vrcholech i v létě. Se zemí se snoubí řada germánských tradic. Funkensonntag je lichtenštejnská obdoba pálení čarodějnic a odehrává se v údolí Rýna vždy v polovině března.
Hlavním městem země je Vaduz, čisté a upravené město. Je sídlem panovníka a ostatních úřadů. Městu dominuje zámek Vaduz, jehož základní kámen byl položen už ve 13. století. Nejstarší částí města je Städtle, kde se nachází např. místní galerie, v níž jsou umístěna díla známých umělců (např. Rubens, Van Dyk aj.). Za pozornost stojí zámek Gutenberg v Balzersu, památky v Triesenu, Schaanu a Nendelnu, výchozí obce pro treking Schaal a Triesenberg.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Aktualizováno před 6 hodinami

Parlamentní volby v Lotyšsku podle prvních odhadů vyhráli konzervativci

Parlamentní volby v Lotyšsku podle prvních odhadů vyhrála strana Jednota konzervativního premiéra Krišjánise Kariňše. Získala 22 procent hlasů, napsala s odkazem na lotyšskou tiskovou agenturu LETA a televizi LSM agentura Reuters. Úspěch potvrzují i první průběžné výsledky hlasování. To, zda se ministerský předseda udrží u moci, ale bude záviset na výsledku potenciálních koaličních partnerů. Do parlamentu se patrně nedostala sociální demokracie, která měla v končícím volebním období nejsilnější poslanecký klub a opírala se o ruskou menšinu.

V lotyšském parlamentu, který má 100 členů, bude podle odhadů zastoupeno osm stran. Tři z nich se ale pohybují jen lehce nad minimální hranicí pěti procent získaných hlasů. S preferencemi kolem 11 procent skončila patrně na druhém místě Sjednocená kandidátka a na třetím místě koalice Zelených a zemědělců. Tyto dvě strany by podle agentury AFP mohly vytvořit vládní koalici s Jednotou. Dosavadní Kariňšovi spojenci totiž podle odhadů utrpěli výrazné ztráty. Kariňš uvedl, že nebude spolupracovat s proruskými stranami.

Podle prvních průběžných výsledků má Jednota 22 procent preferencí a umístila se na prvním místě, uvedla stanice LSM. Podle ní by se do parlamentu dostalo jen pět stran.

Podle odhadů zůstala před branami parlamentu proruská sociální demokracie. Odhady ji přisuzují 3,5 procenta preferencí. V končícím volebním období byla sice v opozici, měla však nejsilnější parlamentní klub a ve volbách v roce 2018 dostala zhruba pětinu hlasů. Podle politologů je ovšem možné, že strana nakonec překoná pětiprocentní hranici, protože její příznivci obvykle méně často uvádějí, koho volili.

Strana odmítla ruskou agresi proti Ukrajině, čímž si znepřátelila tu část voličů, která je více nakloněna Moskvě. Naopak členové ruské menšiny, kteří válku odmítají, zřejmě volili více "státotvorné" strany. Podle analytika Paulse Raudsepse se tak hlasy ruské menšiny, která tvoří čtvrtinu obyvatel Lotyšska, roztříštily mezi více subjektů. Volby v malé pobaltské zemi ovlivnila válka na Ukrajině a také růst cen energií a vysoká inflace. Před volbami prezident Egils Levits vyzval 1,5 milionu voličů, aby nedali svůj hlas proruským stranám.

Zdroj: ČTK
Další zprávy