Vystudovaný právník, před rokem 1989 působil na prokuratuře v Praze 4, v devadesátých letech a v éře Jiřího Pospíšila na Ministerstvu spravedlnosti působil na pražském státním zastupitelství.
KSČ a prokuratura
Libor Grygárek se narodil v červnu 1962, studia na PF UK dokončil v osmdesátých letech. Byl členem Komunistické strany Československa, v roce 1984 nastoupil na prokuraturu na Praze 4.
V souvislosti s jeho osobou se objevila obvinění, že se v srpnu 1989 podílel na násilných represích při potlačování demonstrací. Grygárek uvádí, že na zásahy pouze dohlížel, ale vnímal je negativně (jeho neúčast potvrdila i vyšetřovací komise), a tak v září 1989 z prokuratury odešel. Ohledně přesného motivu odchodu však není jasno.
Na státním zastupitelství
Do státního úřadu se vrátil brzy po revoluci, v roce 1990 nastoupil na Generální prokuraturu, z níž se po transformaci stalo státní zastupitelství. Zde zastával pozici náměstka vrchního státního zástupce. V roce 1994 pak nastoupil na místo samotného vrchního státního zástupce, kde setrval dva roky. Byl odvolán tehdejším ministrem spravedlnosti Janem Kalvodou.
V úřadu se pak objevil na nižší pozici se specializací na kriminalitu mládeže a na závažné násilné činy.
V roce 2007 nastoupil jako náměstek vrchního státního zástupce v éře Jiřího Pospíšila na Ministerstvu spravedlnosti. Na působení Grygárka reagovalo něgativně několik lidí včetně ombudsmana a předcházejícího ministra. Později jej Marie Benešová, nejvyšší státní zástupkyně, obvinila jako jednoho z mnoho lidí spadajících do tzv. justiční mafie. Za toto označení se mu musela omluvit.
V červnu 2012 skončil v úřadu Vlastimil Rampula, který se předtím o své místo soudně přetahoval s ministerstvem. Na krátkou dobu ho nahradil v nejvyšší funkci Grygárek, ale i on rezignoval k poslednímu srpnovému dni 2012.
Kauzy Libora Grygárka
V případu Pandury měl podle Stanislava Mečla být právě Grygárek tím, kdo vynesl informace o vyšetřování do médií, neboť pod něj spadal tento případ. Obviněným byl nakonec Igor Stříž.
Spolu s dalšími osobami čelil kárné žalobě kvůli neodůvodněným průtahům v kauze Mostecké uhelné, kdy se mohl český stát přidat k švýcarské žalobě, kde šlo i o dvanáct miliard korun zabavených v rámci řízení.
Jeho jméno se objevuje v souvislosti s Romanem Janouškem a také v kauze Jany Nagyové, kvůli kterému bylo dozorování nad případem ÚOOZ předáno z Prahy do Olomouce pro podezření, že by jeho případné vazby mohly narušit vyšetřování.
