Už od roku 1992 se táhne spor České republiky se společností Diag Human. Tehdejší ministr zdravotnictví Martin Bojar sdělil dánskému Novo-Nordisku sdělil, že kvůli spojení s podezřelou Conneco, předchůdkyní Diag Human, nevyhrál zakázku na zpracování krevní plazmy vyhlášenou dva roky předtím.
Důvodem měla být neserióznost firmy Conneco, potažmo Diag Human. Na jejího šéfa Josefa Šťávu byl v té době vydán v Německu mezinárodní zatykač. Firma se kromě toho pokusila vyvézt tuny látky, z níž lze snadno vyrobit narkotika, což bylo úřady uznáno za nezákonné.
Spolupráce firem se přerušila, podnikatelský model Diag Human tak selhal a Conneco nejdříve zažalovalo přímo Bojara. Žalobu však posléze stáhlo a od roku 1995 požaduje odškodné za ušlý zisk po státu.
Následovala jedna úřednická "chyba" za druhou, účet k roku 2011 činil vyplacených 326 milionů, dvě prohrané arbitráže a miliardy, které bude muset český stát zřejmě ještě zaplatit.
Podezřelé Conneco
Kolem firmy Josefa Šťávy vyvstalo po vyhraném konkurzu hned několik podezření - kromě zapletení do korupčního skandálu v Německu se v souvislosti s Českou republikou jednalo o pokus vyvézt drogu Metachalon do afrického státu Lesotho a ilegální vývoz českých léků do válkou zmítané Jugoslávie. Policii se nicméně nepodařilo podezření potvrdit - přesto byli Conneco s Novo-Nordiskem z konkurzu vyřazeni.
Conneco zažalovalo nejprve přímo Bojara za poškození dobré obchodní pověsti, místo soudního jednání spor skončil ministrovou omluvou. Stát už ale nadále s Diag Human nespolupracoval a firma začala požadovat finanční odškodnění za ušlý zisk.
Arbitráž
Diag Human újmu vyčíslil na 500 milionů korun a nabídl smír za 200 milionů, což však stát odmítl a roku 1996 tehdejší ministr zdravotnictví Jan Stráský rozhodl, že spor bude dále řešen v rozhodčím řízení. Rozhodčí smlouva ale uskutečnila přezkoumání rozhodnutí komise nově ustaveným rozhodčím senátem a to umožnilo vleklý průběh sporu. Roku 1997 se sice ministryně Zuzana Roithová pokusila smlouvu soudně zpochybnit, nicméně soud žalobu neuznal.
Jednotlivé přezkumy pak řešily nárok Diag Human na odškodné a samotnou jeho výši. Nejprve analýzy hovořily o částce 680 milionů korun, za působení ministryně Marie Součkové poradenská společnost Ernst & Young přišla s částkou 2,5 až 4,6 miliardy a 13. srpna 2008 čtvrtý rozhodčí senát určil částku 8,33 miliardy. Polovinu přitom tvoří poplatky a úroky z prodlení.
Proti rozhodnutí arbitrů se odvolaly obě strany. Diag Human si nárokoval částku o tři miliardy vyšší, stát se snažil platbu zcela odvrátit a arbitrážní kolotoč nadále pokračoval.
V nové komisi vedle bývalého děkana plzeňské Právnické fakulty Milana Kindla zasedl i předseda Hospodářské komory Petr Kužel. Druhý jmenovaný do sporu vpustil další dvě firmy - obě sídlící v "daňových rájích", v místě shodujícím se se sídlem společnosti Tomáše Pitra stíhaného z krácení daní. Ten byl zároveň klientem advokátní kanceláře Milana Kindla a vyvstaly tak otázky o nezaujatosti rozhodčí komise. Diag Human se proti Kuželově možné podjatosti soudně ohradil a v říjnu 2010 Nejvyšší soud Kuželovi pozici rozhodce odebral.
Současnost
Spor se tak táhl dál - Diag Human považuje nález ze srpna 2008 za pravomocný, nicméně česká strana tvrdí opak, jelikož se proti rozsudku řádně odvolala. Diag Human se tedy snaží peníze získat jiným způsobem a na základě takzvané Newyorské úmluvy z roku 1958 požaduje vyrovnání v jednotlivých zemích, které se daným dokumentem řídí.
Francouzské a rakouské soudy posléze nárok Diag Human uznaly a ve Vídni tak proběhly první exekuce třech uměleckých děl. Obratem došlo k rychlému stažení českých sbírek zapůjčených do Francie a Rakouska. Podle některých informací má být v ohrožení i České centrum v Paříži.
V červnu 2011 firma oznámila prodej akcií Josefa Šťávy neznámému konsorciu mezinárodních investorů.
Právníci firmy se obrátili na soudy v USA, Velké Británii a dalších zemích Evropské unie.
