Poslání

Anglikánská církev patří mezi velice rozmanité. Na jedné straně stojí skupina věřících, kteří se považují za součást protestantské církve, na druhé straně jiní věřící preferují anglokatolicismus a za protestanty se nepovažují. Církev se drží katolické pravdy, vyznává její liturgickou tradici a slaví eucharistii. Ovšem anglikánská nauka se vyvíjela a navazovala na protestantskou reformaci. Je uznána apoštolská posloupnost, stejně tak jako u pravoslaví nebo u římskokatolické církve. Prvním biskupem je označován sv. Augustin z Canterbury (6. století).

Historie

Počátek církve je datován spolu s příchodem křesťanství do Anglie, a tedy píše se kolem roku 200. Oficiálně anglikánská církev vznikla až v roce 1534, kdy Jindřich VIII. vyvolal schizma s římskokatolickou církví.

Po velkém schizmatu Jindřich VIII. zrušil poutní místa a omezil svátky světců, malé změny zaznamenala také liturgie. V roce 1539 byl uzákoněn Act of Six Articles, který zachovával katolické tradice. Jindřich VIII. se snažil udržet katolickou církev, a protestanti měli zakázaný vstup na královský dvůr. Až Jindřichův syn Edvard VI. se zasadil o to, aby se církev stala protestantskou. V roce 1549 vydal canterburský arcibiskup Thomas Cranmer Knihu společných modliteb, která byla protestantská. V roce 1552 byla schválena druhá upravená Kniha společných modliteb, a ta prezentovala silně protestantskou podobu církevních obřadů. Katolická královna Marie I. nepřijala změny, již změnily charakter církve za Edvarda VI., a snažila se o rekatolizaci, ovšem po její smrti byla za vlády královny Alžběty I. církev opět v roce 1559 oddělena a získala samostatnost.

Nauka

Církev je velice blízká římskokatolické církvi, nicméně nepřijímá autoritu římského biskupa – papeže. Je ovlivněna principy protestantské reformace, avšak má stále blíže k římskokatolické církvi, než k církvi protestantské. Představuje spíše konzervativní větev z hlediska teologických postojů, ovšem z hlediska svěcení věřících na kněze prezentuje velice pokrokovou církev. Uznává Písmo svaté, rozum a tradici, přičemž primát drží Písmo svaté. Respektují tři vyznání (nicejské, nicejsko-cařihradské a Quicumque), Knihu společných modliteb a 39 článků. Katolická tradice se projevuje v liturgii a nauka je blízká protestantské reformaci.

Organizační struktura

V čele církve stojí Supreme Governor, britský monarcha, ochránce církve Defensor Fidei. Hlavní slovo drží dva arcibiskupové, biskupové z 24 nejstarších biskupských center. Nejvyšší představitelé mají zastoupení ve Sněmovně lordů. Církev je složena ze dvou církevních provincií, které se nachází v Yorku a Canterbury. Je členěna na diecéze, v nichž slouží tři kategorie ordinovaných služebníků – jáhen, kněz a biskup. Provincie v sobě skýtají 43 diecézí.

Supreme Governor představuje nejvyššího vládce a historicky prezentoval titul pro panovníka, který měl zastoupení v anglikánské církvi. V současnosti tuto funkci vykonává ministerský předseda Spojeného království, který má zodpovědnost za stav správy církve a ustanovení nových biskupů. Hlavou anglikánského společenství je canterburský biskup. Národní církvi předsedá primas, kterým je arcibiskup, nebo v případě USA předsedající biskup.

Současné působení

Některé z anglikánských církví netvoří církevní společenství s canterburským arcibiskupem, ovšem ke své víře používají Knihu společných modliteb, a proto jsou označovány za anglikánské.

Vzdělávání, sociální a kulturní činnost

V roce 1992 bylo schváleno kněžské svěcení žen, které bylo uvedeno do praxe v roce 1994. V tento okamžik řada konzervativních kněží a věřících přešla do řad římskokatolické církve, jelikož s tímto svěcením nesouhlasila. Stejně tak začali být svěceni homosexuálové, kteří neslibovali celibát. V roce 2012 byl na generálním synodu zamítnut návrh na biskupské svěcení žen. Ovšem o dva roky později bylo svěcení synodem přijato.