reklama
 
 

Ariel Šaron

4. 1. 2014
Bývalý izraelský premiér Ariel Šaron zemřel 11. ledna 2014 v telavivské nemocnici Tel Hašomer poté, co mu selhaly životně důležité orgány. V kómatu byl přes osm let.

Bývalý izraelský premiér Ariel Šaron zemřel 11. ledna 2014 v telavivské nemocnici Tel Hašomer poté, co mu selhaly životně důležité orgány. V komátu byl expremiér po těžké mrtvici přesně osm let a osm dní, od 4. ledna 2006.

Vojenská a politická kariéra:

Pětaosmdesátiletý Šaron byl vždy bojovníkem, ať už v armádě, nebo politice. Věřil, že Izrael dosáhne míru s arabskými sousedy pouze tehdy, když bude silný, neporazitelný a nepřátelům dá svoji sílu pocítit. Nejčastější přezdívkou bývalého generála, ministra obrany a premiéra zůstává "Buldozer". Pro zarputilost, s jakou prosazoval své názory a cíle. Jak ve válce, tak v politice.

V roce 1953 velel speciální jednotce nazvané 101, která v odvetě za palestinské útoky prováděla bojové operace na území Jordánska. Při jedné z nich jeho muži připravili ve vesnici Kibíja o život několik desítek civilistů.

Ve válce v roce 1973 se Sýrií a Egyptem Šaronova jednotka překročila Suezský průplav v rozporu s příkazy armádního velení. Byl vyšetřován, ale komise konstatovala, že jeho rozhodnutí bylo ze strategického hlediska správné.

O deset let později však už verdikt další komise tak příznivý nebyl. Šaronovi přiřkla takzvaná Kahanova komise politickou odpovědnost za masakr v palestinských táborech Sabra a Šatíla v Bejrútu. V táborech zahynuly stovky lidí včetně žen a dětí. Zločin spáchali členové libanonských křesťanských milic, tehdejších izraelských spojenců. Šaron byl v době invaze do Libanonu ministrem obrany a komise mu dala za vinu, že izraelští vojáci - rozmístění v okolí táborů - masakru nezabránili, přestože to bylo v jejich silách. Sabra a Šatíla a těžké bombardování Bejrútu zajistily Šaronovi špatnou pověst na Západě a nenávist v arabském světě.

Po kariéře v armádě vystřídal "Buldozer" křesla ministra obrany, zemědělství, obchodu i zahraničí. Na premiérský post dosáhl v roce 2001 a vydržel v křesle předsedy vlády až do osudové mrtvice. Tedy pět let.

Z radikála a válečníka postupně přešel do role stoupence mírového procesu. V sedmdesátých letech říkával, že vlastí Palestinců je Jordánsko. V roce 2003 poprvé řekl nahlas a veřejně, že vznik palestinského státu vedle židovského státu je nevyhnutelný.

Stáhl židovské osadníky i armádu z Gazy a připravoval Izraelce na to, že v zájmu míru bude třeba přinést další oběti.

Osobní život:

Zvláštností Šaronova osobního života byl fakt, že po smrti manželky Margaret se oženil s její sestrou Lily. V jeho posledních chvílích s ním tento týden byli synové Gilad a Omri.

K jeho koníčkům patřilo dobré jídlo (svoji obézní postavu bral s úsměvem) a farma Sycamore v Negevské poušti, kde trávil volný čas. Tam ho před osmi lety mrtvice zastihla.

4. 1. 2014

reklama
reklama
reklama
reklama
reklama

Sponzorované odkazy

reklama