3D tisk je specifický proces vytváření trojrozměrných objektů z digitálních souborů, ke kterému slouží zařízení, pro které se vžil název 3D tiskárny. Termín je úzce spjat s technologií aditivní výroby, kdy se daný objekt vytváří přidáváním jednotlivých vrstev materiálu.

Tato zařízení procházejí prudkým vývojem zhruba od roku 2003, kdy byl vývoj uspíšen vypršením několika patentů z minulosti. Technologie našla uplatnění v mnoha průmyslových odvětvích a postupně začínají klesat i ceny 3D tiskáren určených pro domácnosti.

Do masového rozšíření je však stále daleko, byť o něj některé firmy výrazně usilují a uživatelům vycházejí vstříc například možností naskenovat si objekt modifikovaným ovladačem Kinect a následně si "vytisknout" jeho kopii.

K rozvoji technologie 3D tisku přispívá i český vývojář Josef Průša, který je jedním z členů projektu RepRap. Ten si jako svůj cíl vymezit vytvoření tiskárny, jež dokáže replikovat sama sebe.

Jak funguje 3D tisk?

Pro trojrozměrný tisk se v současnosti používá několik metod a materiálů. Projekt RepRap využívá metodu FDM (Fused Deposition Modeling). V počítači se nejprve vytvoří přesný nákres, který může vzniknout také přenesením z 3D scanneru. Modely, které nejsou chráněny autorským právem, je možné stáhnout z internetu.

Hlava tiskárny pak postupně nanáší úzké vrstvy tekutého prekursoru (materiál podobný součástkám stavebnice LEGO) , který okamžitě tvrdne. Nanášením těchto vrstev vzniká trojrozměrný objekt.

3D tisk, jinými slovy též Rapid Prototyping, se používá při výrobě a demonstraci prototypů výrobků. Při slavnostním uvedení Škody Yeti bylo 80 procent komponentů vozu vyrobeno právě Rapid Prototypingem.