Před šedesáti lety se v téměř dokonalém utajení chystali komunisté k rozhodujícímu upevnění své moci. Pět let po únorovém převratu, dva měsíce po smrti Klementa Gottwalda, s blížícím se koncem května roku 1953 začalo v komunistickém Československu ubývat zboží v obchodech.
Zemí běžela šeptanda o měnové reformě, ale ve skutečnosti se už gigantická směna peněz blížila do finále. Režim se na ni chystal od poloviny roku 1952 a s blížícím se koncem května zemi křižovaly tajné transporty s bednami nových peněz.
K peněžní reformě přivedly zemi vážné ekonomické potíže plynoucí z Moskvou naordinované orientace na těžký - a zvláště zbrojní - průmysl. Dělníci sice vydělávali značné peníze, ale neměli je za co utratit, protože lehký průmysl, který vyráběl spotřební zboží, byl utlumen. Obrovskou vnitřní zadluženost československé ekonomiky řešil tudíž režim směnou starých peněz za nové v poměru 50 : 1. Vázané vklady jako akcie či životní pojistky pak lidem vůbec nevyplatil.
Měnová reforma šokovala národ ujišťovaný nejvyššími představiteli, že k ničemu podobnému nedojde. Pomohla komunistům ekonomicky přežít, zároveň ale spustila první velké protesty proti jejich vládě.