Životopis

Karel Jaromír Erben se narodil v listopadu 1811 jako jedno z dvojčat. Jeho bratr Jan však několik týdnů nato zemřel a z dalších sedmi sourozenců se dospělosti dožila jenom sestra Josefína. K. J. Erben studoval v Hradci Králové a v Praze. Studium právnického oboru nakonec neproměnil v hlavní živnost, ale přineslo mu seznámení s některými výraznými osobnostmi jako Františkem Palackým nebo Karlem Hynkem Máchou. V souvislosti se styky s literární společností přijal ke svému jménu, jak bylo v obrozeneckých kruzích zvykem, ještě druhé křestní jméno - Jaromír.

Ještě po dokončení studií vykonával soudní praxi, za niž nedostával žádný plat, vydělával si díky hudebnímu talentu. Už o několik let později však mohl začít plně pracovat v oboru, který souzněl s jeho zájmy, a to díky vlivu Františka Palackého. Pro Vlastenecké české muzeum začal shromažďovat materiály z mimopražských archivů ohledně tématu šlechtických rodů. Zároveň se s jeho pomocí dostal mezi členy Královské české společnosti. V revolučním období roku 1848 zase on podporoval Palackého liberální program, byl dokonce členem Národního výboru. Nakrátko se také stal vedoucím redakce Pražských novin.

V roce 1851 úspěšně prošel konkurzem na archiváře města Prahy, což mu přineslo stálé zaměstnání, a tak i finanční jistotu. Roku 1864 se stal vysokým úředníkem na pražském magistrátu.

Celý život se potýkal se zdravotními problémy, byl náchylný k souchotinám a měl vadu řeči. Zemřel v roce 1870.

Dílo

Erben zasvětil svůj život folklórnímu odkazu českých zemí, rekonstruoval podobu původní lidové slovesnosti, vydával staročeské národní památky. Vlastní literární tvorba nebyla prioritní, přesto jeho sbírka balad Kytice z pověstí národních, na níž autorsky pracoval dvě desetiletí, patří k nejznámějším dílům české literatury a je trvalým podnětem pro další tvůrce. Vydal ji v roce 1853.

Kytici tvoří třináct balad. Nejproslulejší je zřejmě Vodník, tragický příběh mladé ženy, která volí mezi láskou k matce a láskou k vlastnímu dítěti, přičemž tragické volbě se vyhnout nemůže. V Polednici (mimochodem mistrovském díle básnické zkratky, vždyť veškeré drama se odehraje za úderu kostelních hodin) matka v rozzlobení přivolá na dítě polednici a ze strachu ho pak sama svým křečovitým objetím udusí, tedy je za prohřešek proti povinnosti mateřské lásky bezprostředně potrestána. V baladě Záhořovo lože loupežník u vidiny "pokuty", která ho čeká za spáchané zločiny, odčiňuje své viny devadesátiletým pokáním. Svou duši tak vybojuje na mocnostech zla. Další balady nesou název Kytice, Poklad, Svatební košile, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Vrba, Lilie, Dceřina kletba a Věštkyně.

V tématech svých balad vycházel z tradičního přesvědčení a víry v nadosobní řád, který vládne přírodě i lidské společnosti. Konflikty plynou z porušení základních lidských vztahů, hrdinové trest, který po provinění neúprosně následuje, vesměs přijímají a proti trestu ani společnosti se nebouří - na rozdíl od revoltujících hrdinů Máchových.

Prvním folkloristickým dílem byly Písně národní v Čechách, které postupně vydával od roku 1842 do 1845, zahrnovaly přes dva tisíce příspěvků. Další dílo Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních zhotovil v roce 1864. Následně vyšly tyto předchozí počiny souhrnně pod názvem Prostonárodní české písně a říkadla, kde jsou písně setříděny podle koloběhu života.

Dál připravoval rozsáhlý prozaický cyklus České pohádky, které se kompletního vydání dočkaly až v roce 1905. V nich jsou shromážděny všeobecně známé pohádky.

Související

Recenze: Zuskova baletní Kytice je jako cesta člověka od zrození k zániku

19 fotografií