Arnošt Lustig

26. 6. 2014 15:12
Spisovatel a novinář Arnošt Lustig skončil kvůli židovskému původu během druhé světové války v koncentračních táborech. Zkušenost obrátil ve spřízněných tématech své tvorby.
Arnošt Lustig se tvářit umí
Arnošt Lustig se tvářit umí | Foto: Ludvík Hradilek

Životopis

Arnošt Lustig se narodil v prosinci 1926. V Praze studoval obecnou školu a reálnou školu. Dokončení školy mu ale překazil konflikt druhé světové války a jeho židovský původ. Kvůli rasové příslušnosti byl ze školy vyloučen v roce 1941 a následně se uchýlil ke krejčovskému studiu.

Základní údaje

Narození: 21. prosince 1926, Praha

Úmrtí: 26. února 2011, Praha

Rodina: manželka Věra (rozená Weislitzová), dcera Eva, syn Josef

V listopadu 1942 ale okolnosti znovu zasáhly a tentokrát se musel podrobit transportu do koncentračního tábora v Terezíně. Během dalších roků války byl postupně přemístěn do Osvětimi a Buchenwaldu. V dubnu 1945 byl jedním z účastníků transportu smrti do Dachau, během něhož se mu podařilo utéct a po zbytek válčených dní se schovávat. Události světového konfliktu ho připravily o velkou část rodiny, v Osvětimi například zemřel jeho otec.

V roce 1946 začal Arnošt Lustig studovat na Vysoké škole politických a sociálních věd a působit jako novinář v některých médiích. Jako redaktor Lidových novin se stal zpravodajem o první Arabsko-izraelské válce, která probíhala v letech 1948-1949. V Izraeli se v roce 1949 oženil s Věrou Weislitzovou. Posléze působil v Československém rozhlase, v kulturní rubrice časopisu Mladý svět a jako scenárista pro Barrandovská studia.

Emigroval v roce 1968 během dovolené v Itálii po událostech spojených s okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy. Nejprve s rodinou zamířil do Jugoslávie, kde pracoval ve filmovém studiu, pak se přestěhovali do Izraele a v roce 1970 skončili v USA. Vyučoval na Americké univerzitě ve Washingtonu, přednášel o filmu, literatuře a scenáristice. V roce 1978 zde získal titul profesora.

Do Česka se vrátil až po roce 1989, přičemž si i nadále udržoval druhý domov v USA. Znovu se přiblížil ke světu tiskovin, když od roku 1995 vedl českou mutaci časopisu Playboy.

Kolem roku 2006 mu byla diagnostikována rakovina krve a zemřel v února 2011. V roce 2012 bylo založeno výroční ocenění pro osobnost, která se zasloužila o udržení a rozvoj celospolečenských hodnot a která nese Lustigovo jméno.

Dílo Arnošta Lustiga

Ve své literární práci se Arnošt Lustig neustále vracel k tématu holocaustu a utrpení židovského národa za druhé světové války. Jeho první dílo ale vyšlo až více než deset let po skončení válečného konfliktu. V roce 1957 vydal sbírku sedmi povídek Noc a naděje, kterou o rok později následovala sbírka Démanty noci a další rok potom Ulice ztracených bratří.

Přehled nejdůležitějších děl

Romány: Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, Dita Saxová, Nemilovaná

Povídky: Noc a naděje, Démanty noci

Až k roku 1961 se datuje jeho delší prozaická tvorba - Můj známý Vili Feld. Už zde předznamenal svůj příští úspěch, když pracoval s postavou, které válka způsobila nenávratné odtržení od původního života. V roce 1962 na podobném půdorysu vyšla kniha Dita Saxová. V ní vystupuje stejnojmenná postava, která sice přežila koncentrační tábor, ale po válce skončila v internátu pro sirotky.

Že se on osobně bude snažit splnit každé jejich přání, pokud ovšem bude splnění v jeho silách a zároveň v souladu se zájmy říše, protože i v tak mimořádném případě může platit: bližší košile než kabát. Zřejmě to slyšela část právě příchozích z Varšavy, kteří přijeli po tém půlročním přesedání na rampu druhým vlakem, a mezi nimi Kateřina Horovitzová; otec jí zrovna říkal, dívaje se na množství lidí za dráty a na dýmající komín za kolejištěm: 'Sem si přicházíme pro smrt'." z knihy Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Arnošt Lustig

O dva roky později vyšla novela Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, v níž Lustig líčí zážitek Kateřiny, která se díky svým půvabům dostala do vlaku, který veze židovské obchodníky s americkým pasem, jimž nacisté nabídl možnost výměny za jejich zajatce. Místo toho je však balamutí, snaží se získat všechen jejich majetek, a přestože jim ukážou i loď, kterou mají odplout, na palubu nevstoupí.


V roce 1966 vydal román Propast, který je intimním záznamem introspekce mladého vojáka, který omylem spadne do jámy a zraněn zde uvízne. Posledním dílem dokončeným a připraveným k vydání před emigrací byl Miláček, v němž se vratil ke vzpomínkám na arabsko-

izraelský válečný konflikt, na jehož pozadí se odvíjí milostný příběh. Kniha v roce 1973 vyšla ještě v Torontu. Jediným novým dílem vydaným během exilu byla Nevinná - 1979 v Torontu, která se v češtině objevila až v roce 1991. V podobě deníku se zde odvíjí příběh prostitutky v Terezínu.


Po roce 1989 vyšla ještě celá řada Lustigových knih, nejvýraznější je volná trilogie osudů tří židovských dívek - Colette, Tanga a Lea. Colette je posledním příkladem Lustigovy tvorby, která byla mnohokrát zfilmována. Hned v šedesátých letech byla povídka z Démantů noci proměněna v jeden z prvních projevů filmové Nové vlny v podání Jana Němce.

 

Právě se děje

před 38 minutami

Stoupenci Navalného, jehož zdravotní stav se horší, svolali na středu masové demonstrace

Stoupenci vězněného ruského opozičního politika Alexeje Navalného svolali na 21. dubna demonstrace, které by podle nich mohly být největšími protesty v moderní historii Ruska. Chtějí tak přitáhnout pozornost ke zhoršujícímu se zdravotnímu stavu opozičního vůdce, uvedla v neděli agentura Reuters. Obavy o zdraví Navalného vyjádřila dnes Francie. Dcera Navalného vyzvala ruské úřady, aby k němu do věznice vpustily lékaře, kterého si on sám vybere.

Zdroj: ČTK
Další zprávy