reklama
 
 

William Faulkner

29. 12. 2015
Americký spisovatel, scénárista, nositel Nobelovy cenu za literaturu.

Život

William Cuthbert Faulkner se narodil Murrymu Faulknerovi a Maud Butler Faulknerové v New Albany 25. září 1897. Pocházel ze staré jižanské rodiny s impozantní postavou Williamova pradědečka stejného jména, který byl plukovníkem jižanské armády ve válce Severu proti Jihu a autorem oblíbeného románu Bílá růže z Memphisu. 

Základní údaje

Narození: 25. září 1897, New Albany, Mississippi, USA
Úmrtí: 6. července 1962, Oxford, Mississippi, USA
Manželka: Estelle Oldham Franklinová

Vzdělání neměl moc vysoké, absolvoval jenom deset tříd a pak začal pracovat v bance. Hodně se věnoval poezii. V roce 1918 se stal stíhacím pilotem, než dokončil výcvik, válka v Evropě skončila, a tak se vrátil domů. Přesto si tento velký vypravěč vymyslel spoustu historek o svých hrdinstvích ve Francii. Rok potom studoval na univerzitě jazyky a literaturu a psal básně. V roce 1921 odjel na pozvání přátel do New Yorku hledat nakladatele. To se mu nepodařilo, ale získal zde zajímavé kontakty. Po návratu domů získal z protekce místo poštmistra Mississippské univerzity. Při své práci hodně četl a zanedbával své povinnosti, tak ho donutili v roce 1924 rezignovat. Ve stejné době mu vyšla první kniha – sbírka básní Mramorový faun.

Nejznámější díla

Když jsem umírala, Absolone, Absolone!, Divoké palmy

Na začátku roku 1925 odjel do New Orleans, kde se pokoušel živit jako novinář., mj. v nejvýznamnějším avantgardním magazínu v USA The Double Dealer. Zde se seznámil se spisovatelem Sherwoodem Andersonem, svým mentorem. Ten ho přivedl od poezie k próze. Anderson prosadil u svého vydavatele vydání prvního Faulknerova románu Vojákův žold. Za odměnu učinil Faulkner Andersona hrdinou a vypravěčem ve svém druhém románu Moskyti. Oba romány byly bohužel neúspěšné, tak se musel jejich autor živit rukama. V roce 1925 si udělal krátký výlet do Evropy a do New Orleansu se pak už nevrátil. Usadil se v Oxfordu a oženil se se svou jedinou láskou Estelle Oldham Franklinovou. Faulkner se živil jako truhlář, malíř pokojů, topič a přitom psal. V následujících letech vydával yoknapatawphskou ságu – 15 románů a povídkových cyklů.

Pravé srdce touží být lepší, než je člověk; tam nahoře může být rozdíl mezi zlem a dobrem jasný, ale srdce to je, co ve vás probouzí touhu být lepší, než jste. Tomu já říkám psát ze srdce. W. Faulkner, výrok z Faulknerovy přednášky na univerzitě

Do roku 1949, kdy dostal Nobelovou cenu, byl finančně úspěšný jenom román Svatyně. Po jeho vydání se stal scénáristou Hollywoodu. Toto zaměstnání bylo hlavním zdrojem jeho příjmů, za honoráře z Hollywoodu si koupil staré jižanské sídlo a farmu, kde žil a psal. Teprve po udělení Nobelovy ceny se stal známým a v následujících letech získal další ocenění – Řáda čestné legie, Pulitzerovu cenu, Národní odměnu za knihu, přednášel na univerzitách. Na přelomu 50. a 60. let působil na Virginské univerzitě v Charlotesville.  V červenci roku 1962 se podrobil pravidelné zdravotní prohlídce v nemocnici, kde náhle 6. července 1962 zemřel na selhání srdce.

Dílo

Faulkner nepsal historické romány, ale jako dávní kronikáři sepisoval jakousi kroniku kraje a rodu. Příběhy a události z doby minulé nepoznal z knih, slýchával je od svých příbuzných z ústního podání. Byly to prameny podobné pramenům bardů, proto vytvářel cosi na způsob mýtů. Jeho romány jsou legendami, v nichž jsou fakta a fikce pomíchány v nerozlučnou jednotu. Podstatnou část jeho díla tvoří yoknapatawphská sága.

Říká se, že láska mezi dvěma lidmi umírá. To není pravda. Neumírá. Jenom člověka opouští, odchází, když člověk není dost dobrý, dost si ji nezaslouží. Láska neumírá; to člověk umírá. Láska je jako oceán; když člověk není dost dobrý, když už začíná páchnout, moře ho zkrátka někam vyplivne, aby tam umřel. W. Faulkner, Divoké palmy

V jeho románovém kraji, jehož předobrazem byl skutečný kraj lafayettský, sídlili původně indiáni Čikasové. Pak přišli bílí osadníci, zakladatelé „aristokratických“ rodů, kteří tady zavedli otrokářský systém. Hlavními postavami jsou Sartorisové, inspiraci pro ně čerpal ve svém vlastním rodě. Ságu tvoří patnáct románů a povídkových cyklů: Sartoris (1929), Hluk a zuřivost (1929), Když jsem umírala (1930), Svatyně (1931), Srpnové světlo (1932), Absolone, Absolone! (1936), Nepřemožení (1938), trilogie Vesnice (1940), Město (1957) a Panské sídlo (1959), Odejdi, Mojžíši (1942), Neodpočívej v pokoji (1948), Koňský gambit (1949), Rekviem za jeptišku (1951) a pobertové (1962). Kromě ságy napsal ještě tři další romány Pylon (1935), příběh o profesionálních leteckých akrobatech, Divoké palmy (1939), dvojpříběh o nešťastných milencích a trestanci, a Báj (1954), alegorický román z první světové války.

   
reklama
   
reklama
reklama
komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

reklama