Životopis
Narodila se v únoru 1882 v Úvalech u Prahy jako Marie Bartošová. Otec jí zemřel v raném dětství, matka se poté živila v Praze jako šička. V roce 1887 se znovu provdala, a to za vysloužilého vojáka A. Majera, jehož příjmení Marie přijala jako svůj literární pseudonym.
Otčím pracoval v kladenských hutích a rodina bydlela v Kročehlavech. Majerová chodila na měšťanku v Kladně, poté rok studovala německou klášterní školu v Horažďovicích.
Základní údaje
Narození: 1. února 1882, Úvaly
Úmrtí: 16. ledna 1967, Praha
Rodina: 1. manžel Josef Stivín, 2. manžel Slavoboj Tusar
Po škole se rok živila jako služebná v Budapešti. Po příjezdu pracovala jako úřednice v Praze, kde studovala večerní obchodní školu. Majerové byla blízká sociálně demokratická mládež i anarchisté kolem S. K. Neumanna.
V roce 1900 se seznámila s novinářem Josefem Stivínem a roku 1902 spolu odešli do Rokycan, kde se jim narodil syn Pravoslav. Vzali se až v roce 1904, kdy společně odjeli do Vídně, v níž Stivín psal pro sociálně demokratické Dělnické listy.
Od roku 1906 žila Majerová rok v Paříži, kde studovala na Sorbonně a poznávala tamější anarchistické kruhy. Literární tvorbu autorky ovlivňovaly její politické názory. Od roku 1908 byla členkou sociální demokracie, v roce 1921 vstoupila do právě vznikající KSČ.
Po návratu do Prahy psala do Rudého práva pro děti, Ženského listu, Práva lidu nebo Naší pravdy. V roce 1920 se rozvedla a o dva roky později provdala za grafika Slavoboje Tusara, se kterým se však v roce 1931 také rozvedla.
V roce 1929 byla s levicovými spisovateli I. Olbrachtem, V. Vančurou, J. Seifertem a dalšími vyloučena z KSČ kvůli nesouhlasu s novou politikou K. Gottwalda. Mezi lety 1929–1936 redigovala týdeník Čin. V roce 1945 opět vstoupila do KSČ.
V poúnorovém období získala spisovatelka řadu oficiálních poct. Stala se nositelkou Řádu práce (1954), Řádu republiky (1957) a v roce 1955 dostala Státní cenu Klementa Gottwalda. Zemřela v lednu 1967 v 84 letech v Praze.
Dílo Marie Majerové
Literární dráhu začala psaním článkům pro dělnický tisk a jako autorka tendenčních sociálních povídek. Brzy však začala sledovat moderní proudy v literatuře na přelomu 19. a 20. století a měnit styl psaní. Společným tématem děl Majerové nadále zůstalo obtížné postavení žen a dívek ve společnosti.
V roce 1907 vydala prvotinu Panenství, což byla generační zpověď s ambicí o psychologickou prózu. Příběh v roce 1937 zfilmoval Otakar Vávra a Majerová se podílela i na scénáři.
Přehled nejdůležitějších děl
Panenství, Náměstí republiky, Přehrada, Siréna, Havířská balada, Robinsonka
V roce 1914 vydala román Náměstí republiky, který se odehrává v Paříži. V románu Siréna (1935) propojila osudy několika generací dělnické rodiny Hudců. Jedná se o netypické románové dílo, které v duchu avantgardy postrádá souvislý příběh. Knihu v roce 1947 zfilmoval Karel Steklý.
Na Sirénu tematicky navazuje román Havířská balada (1938), který vypráví o manželském dělnickém páru z několika perspektiv. Knihu tvoří tři relativně uzavřené oddíly, které mají vždy jiného vypravěče. V díle Majerová využila svou schopnost psát autentickou a významuplnou hovorovou řečí.
Od ledna do máje Mařka se vracela s Uxou, Rudlou a důlním Bílkem z Tuchlovic. Nejdřív výskali Prší, prší, pak se koulovali, na konec již jen tiše žertovali, ale cesta byla daleká, a přišli domů smrtelně unaveni. Bílek Uxu nepustil, aby se od nich odloučil a šel sám domů do Kladna. - Ještě by tě některý stávkokaz nachytal a spral by tě, uvažoval důlní. Tuhle se stala v lese Na vekslu příhoda, že se jeden stávkokaz bál druhého, nejdřív na sebe čučeli, každý za jiným stromem, potom se na sebe vrhli a zmlátili se. 'Co mě pereš?' povídá jeden. 'A co ty mě? Vždyť jsme oba mrvové!' Pak se teprve poznali ti výtečníci. Rudla se vzpamatoval tak, že se tomu zachechtal, nebyl, protože jen hrál, přece tak unaven jako Uxa od tance. úryvek z románu Siréna
Majerová také vydala, redigovala nebo adaptovala několik pohádkových knižních souborů: Zlatý pramen (1918), Cesta do nového carství (1928), Veselé pohádky z celého světa (1930), Veselá kniha zvířátek (1933) nebo Veselá kniha pohádek (1958).
Utopistický román Přehrada (1932) je knihou menších událostí, které se odehrávají paralelně na různých místech jeden den před vypuknutím socialistické revoluce v Praze.
Roku 1930 vydala pro děti knihu Bruno čili dobrodružství německého hocha v české vesnici, následoval román pro děti a mládež Robinsonka (1940) nebo próza Město ve znamení ohně (1940).
Majerová také překládala z němčiny, ruštiny a francouzštiny. Přeložila např. Flaubertovo Prosté srdce (1910), Balzacova Benátského žida (1910) nebo Hugovi Bídníky (1918).
Díla napsaná po roce 1945 nedosahují předchozí úrovně. Jedná se o prózu tendenčního charakteru, kterou aktualizovalo nové poúnorové uspořádání v politice. Majerová také vydala několik reportáží z Číny, Afriky nebo SSSR, kam během život vycestovala.
