František Gellner

25. 12. 2014 23:56
František Gellner byl český, básník, prozaik, ilustrátor a představitel generace anarchistických buřičů.
autoportrét Františka Gellnera
autoportrét Františka Gellnera | Foto: Wikipedia

Životopis

Narodil se v červnu 1881 v Mladé Boleslavi do rodiny židovského obchodníka. S otcem cestoval po poutích jako kramář, poznal tak jejich typickou atmosféru. V rodném městě vystudoval gymnázium, které zakončil v roce 1899 maturitou.

Poté studoval dva roky techniku ve Vídni a posléze báňskou akademii v Příbrami. V roce 1905 vycestoval do Mnichova a Paříže, kde studoval malířství. Od roku 1909 studoval na malířské akademii v Drážďanech.

V roce 1910 vyjel znovu do Paříže, kde se mj. setkával s básníkem Karlem Tomanem a spisovatelkami Marií Majerovou nebo Hanou Malířovou. Roku 1911 se přestěhoval do Brna, kde pracoval pro Lidové noviny jako karikaturista a prozaik.

Gellner byl aktivní v politickém životě, neboť byl jednatelem Občanského klubu Lidové strany pokrokové. Ve 33 letech v srpnu 1914 narukoval jako záložník do rakousko-uherské armády, která ho vyslala na haličskou frontu. Už 13. září byl prohlášen za nezvěstného a dodnes není známo přesné datum a ani místo jeho úmrtí.

Dílo Františka Gellnera

Gellner byl zdatným kreslířem a svá díla publikoval v časopisech v Paříži, kde pobýval. Psal fejetony, básně, povídky i romány. Jeho bohémský způsob života a touha provokovat se v jeho tvorbě výrazně odrazily. Ovlivnily jej také moderní literární směry jako dekadence a symbolismus.

V básních po stránce obsahové nalezneme popis pocitů marnosti či skepse. Jeho verše často obsahovaly vulgarismy nebo pouliční popěvky. Autorova poezie vychází z jeho bezprostředních zážitků a je syrovým záznamem různých epizod jeho života. Jeho básně jsou stručné, některé strofy se opakují, obrazná pojmenování příliš nepoužívá.

Demaskovaná láska Dobře jsem jeď a dobře jsem pil na večer ve Pšorrbroji a v noci jsem se nasytil smyslnou láskou tvojí. Tvá malá ramena líbal jsem něžně znova a znova. V přívalu vděčnosti říkal jsem sladká a dětinská slova. Nevím ženo, jak v tobě ďas vzbudil šlapanou pýchu, že ironizovat začal's vážnost našeho hříchu a sliby, které se neplní, a vášeň, co do rána zchladne, a něhu, jež nitro nezvlní, za niž se zastydím za dne. Namrazilo mne. Pravdy slov tvých vědom byl jsem si zcela. Drzé své ruce jsem zahanben zdvih' z tvého dívčího těla. úryvek ze sbírky Po nás ať přijde potopa

František Gellner

V roce 1901 mu vyšla sbírka Po nás ať přijde potopa, která byla osobní cynickou zpovědí s prvky anarchismu. Projevil v ní odpor k měšťáckému stylu života, ironizoval ideály, ale uvědomoval si svou vlastní zbytečnost a nedokonalost.

Sbírka obsahuje 34 básní a první nese název Přetékající pohár. Gellner v básni vyjadřuje svůj názor, že život probíhá právě nyní a je třeba si to uvědomit a žít ho. Nejčastěji ve sbírce užívá sdružený a střídavý rým. Strofy jsou úderné, některé působí jako popěvky a jiné provokují svou otevřeností. V době vydání byla sbírka pro svou obhroublost čtenáři spíše odmítnuta.

V roce 1903 vyšla sbírka Radosti života obsahující 35 básní s různou tematikou. Ve verších popisuje svůj bohémský způsob života, kritizuje falešnou morálku. V roce 1919 posmrtně vyšel soubor básní Nové verše.

Don Juan byl román ve verších, který vyšel v roce 1914 časopisecky, roku 1924 knižně. Gellner je také autorem povídek z židovského prostředí, které vyšly v roce 1914 pod názvem Cesta do hor a jiné povídky.

Některé Gellnerovy básně zhudebnila skupina Visací zámek, a to např. Všichni mi lhali nebo Perspektiva. Písničkář Pepa Nos nazpíval tytéž dvě básně, Jaromír Nohavica pak Radosti života, skupina Katapult Miluju severní nebe a Přetékající pohár.

Ve filmu Petrolejové lampy (1971) režiséra Juraje Herze, který vznikl podle stejnojmenné předlohy, skladatel Luboš Fišer zhudebnil Gellnerovy básně jako šansony a kuplety přelomu 19. a 20. století.

 

Právě se děje

Další zprávy