reklama
 
 

Ludvík Vaculík

30. 10. 2014
Ludvík Vaculík byl český prozaik, publicista a fejenonista a autor manifestu Dva tisíce slov.

Životopis

Ludvík Vaculík se narodil v roce 1926 do rodiny tesaře. Základní školu studoval v rodném Brumově, poslední ročník pak v nedalekých Valašských Kloboukách. V letech 1941–1943 studoval na obuvnické škole a v letech 1944–1946 obchodní školu pro zahraniční obchod. Během studií pracoval v Baťových závodech ve Zlíně a ve Zruči nad Sázavou.

Základní údaje

Narození: 23. července 1926, Brumov

Rodina: čtyři synové a jedna dcera, dlouholetá partnerka Lenka Procházková

Vysokoškolský titul získal na Vysoké škole politické a sociální v Praze, kde získal v roce 1950 inženýrský titul. Ke konci studií se živil jako vychovatel v učňovských internátech Sdružených bavlnářských závodů v Benešově nad Ploučnicí (1948–1950) a poté v rok v internátu Československých závodů těžkého strojírenství v Praze.

Po povinné vojenské službě, která trvala dva roky, pracoval v oddělení politické literatury v nakladatelství Rudé právo, a to v letech 1953–1957. Poté pracoval rok v zemědělském týdeníku Beseda venkovské rodiny. V roce 1958 nastoupil do Československého rozhlasu, kde se podílel na reportážních cyklech pořadů o problémech tehdejší mládeže Včera mi bylo patnáct a Mikrofon mladých.

Od roku 1965 pracoval v Literárních novinách, (později přejmenované na Literární listy), kde psal publicistické společensko-politické texty. V deníku pracoval až do jeho zákazu v roce 1969. Vaculík byl od roku 1945 členem KSČ, ale v roce 1967 ho komunisté za jeho kritický projev o poválečném stavu v zemi na IV. sjezdu československých spisovatelů vyloučili.

Přehled nejdůležitějších děl

Dva tisíce slov, Sekyra, Rušný dům, Morčata, Český snář, Sólo pro psací stroj, Poslední slovo

Vaculík je autorem manifestu Dva tisíce slov, který byl významným dokumentem Pražského jara. Text vyšel 27. června 1968 v Literárních novinách a dalších denících. Manifest podepsaly stovky osobností a desetitisíce občanů. Komunisté jej označili za kontrarevoluční a v 70. letech byla řada signatářů perzekuována. Vaculík se kvůli němu stal zakázaným autorem. V roce 1971 založil samizdatovou edici Petlice. V roce 2008 se stal laureátem Státní ceny za literaturu.

Zemřel v červnu 2015.

Dílo Ludvíka Vaculíka

Spisovatel je autorem mnoha fejetonů. Začal je psát v roce 1975 a šířil je skrze samizdat nebo exilová nakladatelství. Jeho fejetony mají vysokou jazykovou úroveň a autor v nich nabízí svůj kritický pohled, vztek náladu nebo lítost. První texty vyšly jako soubory Sólo pro psací stroj (fejetony z let 1976–79) a Jaro je tady (1981–1987).

Posekal jsem zahradu, shrabal, Madla mi pomohla trávu odvézt na kompost, ostříhal jsem odkvetlé růže, ale nakvetlá poupata nechal, neboť jsou krásná, Madla růže okopala,a teď je všecko zas na týden pěkné a čisté a my jdeme pryč. Haranti, skákejte. Když jsme včera přijeli sem a obcházeli zahradu, uviděl jsem zválenou trávu. Řekl jsem si, že je spráskám. "Co se tady zas dělo!" pravil jsem přísně. Němě na mě zírali, potom největší děvčátko pravilo tiše: "My jsme chytali motýly." Hm, ovšem, co jiného, to je klasické. "Víš, ona se ta tráva pak špatně kosí," pravil jsem. "Tak promiňte," šeptla malá dívka. úryvek z knihy Český snář

Ludvík Vaculík

V roce 1958 mu vyšla prvotina Na farmě mládeže, což byla kniha reportáží. Roku 1963 vyšel románový debut Rušný dům, v němž využil svoje zážitky z výchovy učňů. Pravděpodobně nejznámějším dílem je román Sekyra z roku 1966, v němž kriticky zhodnotil tehdejší stav společnost. V roce 1973 vydal román Morčata, který vyprávěl o jinotajných světech a agresivních silách, které ovládají náš život.

Český snář byl objemným dílem, kde deníkovou formou zaznamenával svůj život v disidentu. Vyšel v roce 1981 v samizdatu. Z reakcí na knihu sestavil Hlasy nad rukopisem Vaculíkova Českého snáře. V roce 1993 vydal román Jak se dělá chlapec, v němž popisuje velice otevřeným stylem vztah ke své mladší partnerce. Zatím poslední autorovou knihou je Říp nevybouchl, což je výběr fejetonů, které publikoval v Lidových novinách v letech 2008-2012.

Kromě románů a fejetonů uspořádával Vaculík různé samizdatové sborníky, spolupracoval s rozhlasem na rozhovorech, besedách, ale také nahrávkách písní s cimbálovou muzikou.

reklama
Pokračujte dál
reklama
reklama
komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

reklama