reklama
 
 

Charta 77

28. 2. 2017
Charta 77 byla občanská iniciativa, která představovala nejvýznamnější akci odporu vůči komunistickému režimu v normalizačním Československu. Hlavním důvodem jejího vzniku byla kritika tehdejší státní moci za nedodržování lidských a občanských práv obsažených v Závěrečném aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě v Helsinkách, ke kterým se ČSSR zavázalo jejím podpisem.

Jedním z podnětů k sepsání Charty 77 bylo zadržení členů undergroundové skupiny The Plastic People of the Universe. Text dokumentu, podle kterého byla iniciativa pojmenována, vznikal v průběhu prosince 1976 a byl publikován ve dnech 6.-7. ledna 1977 současně v několika západních listech (Le Monde, Frankfurter Allgemeine Zeitung, The Times a New York Times).

Autory, organizátory a mezi prvními signatáři byli Jan Patočka, Jiří Němec, Václav Benda, Václav Havel, Ladislav Hejdánek, Zdeněk Mlynář, Pavel Kohout, Petr Uhl, Ludvík Vaculík a Jiří Hájek. Do poloviny 80. let dokument podepsalo přibližně 1 200 lidí, v drtivé většině se jednalo o občany české části Československa. Do ledna 1990 Chartu podepsalo 1883 občanů. 25 lidí podpis veřejně odvolalo. Charta vydala celkem 572 dokumentů

Reakce komunistického režimu

Vedení KSČ se hned od počátku snažilo zabránit vzniku a šíření tohoto dokumentu. Již ve čtvrtek 6. ledna 1977 zadržela STB Václava Havla, Ludvíka Vaculíka a herce Pavla Landovského, čímž zabránila předání manifestu Federálnímu shromáždění ČSSR a dalším institucím, ale nezamezilo zveřejnění Charty 77 o den později v zahraničním tisku. Jeden ze tří prvních mluvčí, profesor Jan Patočka, byl také první obětí represí komunistického režimu vůči signatářům Charty 77, když 13. března 1977 po několikahodinovém výslechu zemřel.[1]

Další reakce režimu zahrnovaly ostré odsouzení v tisku, kdy samotný manifest byl označen za "protistátní, protisocialistické, demagogické a hanlivé psaní," a jednotliví signatáři byli popisováni jako "ztroskotanci a samozvanci", "věrní služeb níci a agenti imperialismu", "zkrachovaní politici" a "mezinárodní dobrodruhové". Na shromáždění, které se uskutečnilo 28. ledna 1977, byli do Národního divadla pozváni národní umělci, herci a jiné osobnosti známé z kulturního života. Zde přečetla herečka Jiřina Švorcová "Provolání československých výborů uměleckých svazů", které vyjadřovalo loajalitu komunistickému režimu, tzv. antichartu. Podobné shromáždění bylo uspořádáno 4. února 1977 v Divadle hudby, kde prohlášení přečetl Karel Gott. Následně byli účastníci vyzváni k podpisu, jenž měl vyjádřit jejich souhlas s odsouzením charty, a tyto seznamy byly zveřejňovány v Rudém Právu.

Signatáři byly dále postiženi řadou represí, které zahrnovaly ztrátu zaměstnání, odpírání studia jejich dětem, ztrátou řidičských průkazů, domovními prohlídkami, zabavením nemovitostí, odebíráním občanství, výslechy, zastrašováním, fyzickým násilím, vynucenou emigrací a vězněním. Tyto represe vedly v dubnu 1978 k založení Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), který se pokoušel zveřejňovat osudy lidí, kteří byli stíháni za své politické postoje. V říjnu 1979 bylo odsouzeno šest představitelů této skupiny (včetně V. Havla) za rozvracení republiky na tři až pět let odnětí svobody.

reklama
Související články
reklama
reklama
komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

reklama