Životopis
Narodil se v roce 1878 v Domažlicích do rodiny mlynáře, který se ale živil jako úředník v advokátní kanceláři. Měl dva bratry a dvě sestry, ale všichni zemřeli v dětských letech.
Klíma studoval na místním gymnáziu, ale v septimě v roce 1895 byl vyloučen ze všech rakouských škol kvůli urážce habsburské monarchie ve školní práci. Přestoupil na gymnázium v Záhřebu, ale maturitu na něm nezískal. Poté žil střídavě v Plzni, Curychu nebo Landecku.
Základní údaje
Narození: 22. srpna 1878, Domažlice
Úmrtí: 19. dubna 1928, Praha
Rodina: svobodný
Rozhodl se, že už se do žádné vzdělávací instituce nevrátí, což později shrnul v ironicky laděné eseji Nejbarbarštější žaláře, v níž napsal, že žáci se pouze musí učit zbytečné a nicotné informace.
V roce 1904 odjel do Prahy, kde se usadil a vedl samotářský život. Mezi lety 1919 až 1921 přispíval do časopisu Tribuna, v roce 1925 do Práva lidu. Částečně žil z dědictví a příspěvků přátel, mezi které patřil například básník Otokar Březina.
Je autorem beletrie, ale i filozofických statí. Jeho filozofie vycházela ze solipsismu, egodeismu a voluntarismu. Ze světových filozofů ho ovlivnili Arthur Schopenhauer a jeho pesimismus, George Berkeley (myšlenky subjektivního idealismu) a také Friedrich Nietzsche.
Přehled nejdůležitějších děl
Svět jako vědomí a nic, Utrpení knížete Sternenhocha, Velký román
Klíma došel k přesvědčení, že logika je zcela bezcenná a nejdůležitější je osvobozený subjekt, který se stává svrchovaným a všemohoucím božstvem, které není definováno žádnou pravdou, určuje totiž samo, co je a není pravdou.
Klímovo dílo zůstalo většinou nevydané až do jeho smrti. Autor po sobě zanechal stovky stran rukopisů. Pozůstalost zdědila jeho družka Kamila Lososová, která se texty pokusila uspořádat a dopsat. Několik děl editovala Erika Abrams.
Poslední roky života byl silným alkoholikem, což se kromě živoření a špatné stravy podepsalo na jeho zdraví. Zemřel na tuberkulózu a je pohřben v Praze na Malvazinkách.
Dílo Ladislava Klímy
V roce 1904 vydal anonymně pod šifrou "L" filozofické pojednání Svět jako vědomí a nic. Název je inspirován Schopenhauerovou knihou Svět jako vůle a představa. V roce 1922 mu vyšlo filozofické dílo Traktáty a diktáty a roku 1927 také Vteřina a věčnost.
Můj první dojem byl, že je to děvče přímo ošklivé. Vyčouhlá postava, tenká, že jsi se jí lekl; tvář hanebně bledá, skoro bílá, prahubená; židovský nos, všechny tahy, ač jinak ne nejhorší, tak nějak zvadlé, ospalé, uspávající; vypadala jako mrtvola, mechanismem nějakým pohybovaná, - a stejně jako tvář, byly i její pohyby strašně líné a chcípavé. Oči měla pořád sklopené jako pětileté nejstydlivější děvčátko. Ještě nejlepší na ní byly mohutné, jako saze černé vlasy... úryvek z románu Utrpení knížete Sternenhocha
V roce 1922 měla v Národním divadle premiéru jeho hra Matěj Poctivý: Fantastická lidová veselohra o třech dějstvích, kterou napsal s Arnoštem Dvořákem. Hra vyvolala pozdvižení a byla brzy stažena.
Jeho nejznámější knihou je expresionistický román Utrpení knížete Sternenhocha (1928), který vypráví o německém šlechtici a jeho mladší ženě Helze, kterou miluje i nenávidí zároveň. Helga se časem stane nesnášenlivou a zabije jejich syna a vinu svede na chůvu. Kníže si začne uvědomovat, že si vzal zrůdu, na kterou ovšem žárlí. Kniha obsahuje popis erotických až perverzních událostí, autor se nevyhýbá hovorovým výrazům i vulgarismům.
Po Klímově smrti vyšlo kolem 30 jeho děl, která vychází z torza, jež po sobě autor zanechal. Jedná se o různá filozofická pojednání, soubory povídek (Slavná Nemesis), dochované korespondence (Sebrané spisy II. – Hominibus), deníky (Sebrané spisy I. – Mea) či nedokončené romány (Sebrané spisy IV. – Velký román) a další díla.
