Život
John Ernest Steinbeck se narodil 27. 2. v Salinas v Kalifornii v poměrně chudé rodině. Jeho otec pocházel z Německa, do Kalifornie se přestěhoval v 16 letech. Matka pocházející z irské rodiny před sňatkem působila jako učitelka. Finanční poměry doma nebyly moc uspokojivé, proto John už jako školák vypomáhal na farmách.
Základní údaje
Narození: 27. únor 1902, Salinas, Kalifornie, USA
Úmrtí: 20. prosinec 1968, New York, USA
Rodina: třikrát ženatý
Po dokončení střední školy pracoval rok v cukrovaru. Pak nastoupil na Stanfordovu univerzitu, kde studoval historii, anglickou literaturu a biologii. V té době začal psát a publikovat své první povídky. Na začátku roku 1920 přerušil studia a opět začal pracovat na statku a pozoroval život rolníků. Chtěl být vždy spisovatelem, proto se vrátil na univerzitu, zároveň pracoval v cukrovaru a na stavbě silnice. Ze školy odešel definitivně v roce 1925 bez složení závěrečných zkoušek. V té době už publikoval v různých časopisech, jako reportér odešel do New Yorku. Jeho články mu však nezveřejňovali, proto novinařiny zanechal.
Nejznámější díla
Na východ od ráje, O myších a lidech, Hrozny hněvu, Na plechárně, Toulavý autobus, Ryzáček
Podobně jako Jack London vystřídal řadu zaměstnání, pracoval jako zedník, námořník, dělník v továrně na rybí konzervy, byl tesařem, zeměměřičem, úředníkem v obchodním domě, pomáhal na ranči. Zajímal se také o různé vědní obory. Všechno využil ve svých dílech - zobrazuje přírodu, vztah lidí k rostlinám, zvířatům, vodě atd. Romány reagoval na krizi, popisoval bídu chudých lidí. Finanční úspěch knihy O myších a lidech umožnil Steinbeckovi cestu do Evropy (Irsko, Švédsko, Sovětský svaz). Po návratu sbíral v Oklahomě materiál pro svou další knihu Hrozny hněvu. V roce 1940 obdržel Pulitzerovu cenu za román Hrozny hněvu a roku 1962 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. Teprve třetí manželství ho přimělo k odstěhování do New Yorku, kde zemřel 20. prosince 1968 v New Yorku.
Dílo
Podstatnou část svého života prožil v Kalifornii, kde se odehrává i většina jeho příběhů. První román s názvem Zlatý pohár vydal v roce 1929. V roce 1932 dokončil první významnou knihu Nebeské pastviny, soubor povídek, které sjednocuje místo děje a postavy jedné farmářské rodiny. Úspěch měla až první část trilogie o bezstarostných povalečích Pláň Tortilla (1935), česky vyšla též pod názvem Slunce a víno chudých. Kritika hodnotila dílko jako jednodušší, ale ohlas čtenářů byl významný a Steinbeck získal podstatnéfinanční ohodnocení.
"Ze všech tvorů jen člověk pije, ač nemá žízeň, jí, ač je bez hladu, mluví, ač nemá co říci." "Aby byl člověk hodný, na to nepotřebuje bůhvíjakou hlavu. Tak se mi někdy zdá, jako by ty dvě věci ani nešly dohromady." J. Steinbeck, O myších a lidech
Ve snaze dostat USA z krize přinesla tehdejší vláda spoustu opatření na oživení průmyslu, reformy v zemědělství a také projekt na podporu spisovatelů. Autorům byly zadávány konkrétní plánované úkoly. Zapojil se i John Steinbeck – na kalifornských ovocných plantážích zkoumal životní podmínky námezdních sil a pak publikoval články s návrhy řešení v různých časopisech. Nejznámější a nejoblíbenější jsou jeho díla Hrozny hněvu (1939), otřesný příběh chudých nájemců, kteří během hospodářské krize ztratí domov a musí se potloukat jako sezónní dělníci.
Tragédií lidí bez domova se zabývá novela O myších a lidech (1937), česky také pod názvem …jejich je království nebeské, kterou pak Steinbeck zpracoval ještě jako drama a později byla také zfilmována. Z ubíjejícího způsobu života, z existenční nejistoty dvou přátel táhnoucích z ranče na ranč se rodí sen o vlastním domově a kousku vlastní půdy. Celá kompoziční výstavba knihy, logické řetězení událostí, výrazné motivy i název knihy ukazují, že osudová tragédie je nevyhnutelná. Hrozny hněvu pokračují v tematice novely O myších a lidech. Vyšly těsně před válkou a Steinbeck za ně získal Pulitzerovu cenu. Po druhé světové válce napsal nejznámější parafrázi biblického příběhu Na východ od ráje (1952), sociálně kritický román Zima našich úzkostí (1961) a osobitý cestopis Toulky s Charleyem (1962).
