George Bernard Shaw

Život

George Bernard Shaw se narodil 26. července 1856 ve staré, ale chudé protestantské irské rodině. Jeho otci se nedařilo v obchodě s obilím, propadl alkoholu a o syna se nestaral. Matka od nich odešla s učitelem hudby do Londýna.

Od patnácti let se G. B. živil sám a sám se také učil. V roce 1876 přišel do Londýna za matkou, vzdělával se v knihovně Britského muzea, psal do hudebních časopisů, navštěvoval akce různých filozofických a politických společností. V roce 1884 spoluzaložil tzv. Fabiánskou společnost a byl propagátorem fabiánského socialismu (chtěli nastolit socialismus parlamentní cestou, ne revolucí). O socialismu přednášel v Rusku, Jižní Africe i v USA.

Jeho literární vývoj ovlivnily výrazné osobnosti, např. filozof H. Bergson, hudební skladatel R. Wagner, norský dramatik H. Ibsen a četba Marxova Kapitálu. G. B. Shaw se stal skvělým dramatikem. V roce 1925 obdržel Nobelovu cenu za literaturu.  Oženil se v roce 1898, s ženou žili spokojeně, děti neměli, po její smrti v roce 1943 upadal jeho zájem o vlastní život. Zemřel 2. listopadu 1950 ve své vile v Anglii ve věku 94 let.

Dílo

G. B. Shaw začínal jako průbojný výtvarný, hudební a divadelní kritik a ne moc úspěšný romanopisec. Ve svých prvních divadelních hrách, které souborně vyšly jako Hry utěšené a neutěšené (1898), kritizoval ostře nekalé praktiky při cestě za ziskem a pokrytectví měšťanské morálky – Domy pana Sartoria (1892), Živnost paní Warrenové (1893), později se zaměřil na pošetilost a nemravnost předstírání – Čokoládový hrdina (1894) a Candida (1894). Během 60 let napsal desítky her, v nichž probral nejrůznější společenské otázky – např. Pekelník (1897) je vtipná satira na militarismus, dál napsal parodii na Shakespearovu tragédii Caesar a Kleopatra (1898), komedii Člověk a nadčlověk (1903), pětidílný cyklus Zpět k Metuzalémovi (1921), hořkou komedii Dům zlomených srdcí (1917). Nejpopulárnější komedií je dodnes Pygmalion (1913), která se stala předlohou pro úspěšný muzikál My Fair Lady. Výjimečná je jeho historická hra o francouzské národní hrdince Svatá Jana (1924).

Pygmalion

Pětiaktová komedie, zpola ironicky označená jako romantická hra, odkazuje k pygmalionském příběhu z Ovidiových Proměn. Hlavním tématem je emancipace ženy. Profesor fonetiky, zapřisáhlý starý mládenec Henry Higgins uzavře se svým přítelem plukovníkem Pickeringem sázku, že z pouliční květinářky Lízy Doolittlové učiní dámu tak, že ji naučí mluvit spisovně. Vezme ji k sobě domů a začne ji vyučovat. Pod dojmem kultivovaného prostředí se z dívky vyloupne citlivá a bystrá bytost. Okouzlí vznešenou společnost, ale zároveň si uvědomí, že na ulici už zpátky nemůže a k životu ve vyšší společnosti nemá prostředky. Higgins ani Pickering nemají zájem o její další osud. Pomoc najde u Higginsovy matky.

Svatá Jana

Moderní podobenství o střetu jedince s mocí. Na pozadí historických událostí sleduje hra osud osobnosti, která vykonala velký dějinný čin a kvůli své víře a svému svědomí se ocitá v konfliktu s církví a zákonem. Hra se soustřeďuje na myšlenkové zápasy hlavní hrdinky, kterou je Jana z Arku.  Všechny dramatické postavy jsou zastánci svých názorů, všichni jsou schopni přesné formulace. Jedním z témat je pokrok lidstva a význam zdravého rozumu.