Životopis
Antal Stašek se narodil v roce 1843 ve vesnici Stanový, která je dnes součástí obce Zlatá Olešnice. Antonín Zeman bylo spisovatelovo rodné jméno, které mu dal jeho otec Antonín, jenž byl hospodářem na statku, ale také písmákem.
Stašek studoval od roku 1853 gymnázium v Jičíně, maturoval však roku 1858 v polském Krakově, kde pobýval u svého strýce. Poté začal studovat práva v Praze, ale dokončil opět v Krakově, a to roku 1865.
Základní údaje
Narození: 22. července 1843, Stanový
Úmrtí: 9. října 1931, Praha
Rodina: synové Ivan Olbracht a Vladimír Zeman, manželka Kamila
Během své advokátské praxe pracoval jako koncipient v Kolíně, poté v Praze a v Roudnici. V roce 1874 pracoval po dobu jednoho roku jako vychovatel v Rusku. Již v mládí toužil po spisovatelské dráze, ale jeho povolání vyžadovalo mnoho času i energie, i přesto si Stašek nalezl čas na psaní.
Mezi lety 1878-1919 pracoval jako advokát v Semilech, kde se podrobně seznámil s národnostními a sociálními problémy severočeského pohraničí, což se otisklo do jeho literární tvorby.
Stašek byl od roku 1889 šest let zemským poslancem za staročechy, byť předtím sympatizoval spíše s mladočechy. V roce 1913 se natrvalo usadil v Praze, kde žil se synem Ivanem Olbrachtem a jeho družkou, spisovatelkou Helenou Malířovou. Soužití s nimi bezesporu ovlivnilo jeho pozdní tvorbu. Stašek zemřel v roce 1931 v Praze ve věku 88 let.
Dílo Antala Staška
Autorovy texty se řadí k tzv. kritickému realismu. Ve svých dílech využil své bohaté zkušenosti s dělnickou vrstvou, kterou často právně zastupoval. Jeho první prózy nesou znaky romantismu.
Roku 1876 vytvořil povídku Švec Matouš. Přepracováním vznikl román, který vycházel časopisecky jako O ševci Matoušovi a jeho přátelích až v roce 1927, knižní podoby se dočkal v roce 1932. Stašek v díle vypráví o ševci, který celý život bojuje proti utlačovatelským tendencím církevním i světským. Postupně se z vlastence stává uvědomělý proletář, který se na konci románu seznamuje s Komunistickým manifestem.
Matouš, syn ševce je zrzavý dareba, jenž zlobí učitele, který jej zbije rákoskou. Matouš to řekne doma a jeho otec, stejný jako syn, jde nařezat učiteli a rovnou putuje do vězení, kde v dospělosti je Matouš víc než doma. Po škole šel na vandr do Uher. Spolu s kamarádem Vojtěchem, který měl být knězem, si zamilovali Moorovu Utopii a snili o životě podle ní, tedy o komunismu. úryvek z románu O ševci Matoušovi a jeho přátelích
V 90. letech 19. století obrátil Stašek svou pozornost k problémům dělníků. Obhajoval mnoho lidí v případech expanzivnosti německých továrníků a obecně jej sociální otázky zajímaly. V této bouřlivé době, kdy v Podkrkonoší probíhaly opakovaně stávky dělnictva, vyšel autorův třídílný román V temných vírech (1890), který se zaměřoval na dělníky a jejich touhu po spravedlivém světě.
V dalším díle nazvaném Blouznivci našich hor (1895) kriticky vylíčil sociální poměry na českém venkově v době rozmachu kapitalismu. Kromě prózy se autor věnoval také lyrické a vlastenecké poezii. Napsal básně Běla, Vichrové, Král Juan, Záboj, sbírky Václav a Z doby táborů. V roce 1872 mu vyšla epická báseň Václav, což byl veršovaný román. Stašek je také autorem studie Ruské básnictví a Turgeněv (1873).
