Základní charakteristika
Mongolsko, přezdívané "Země modrého nebe", hraničí na severu s Ruskem a na jihu s Čínskou lidovou republikou. Hlavní město je Ulánbátar.
Historie
Základní údaje
Hlavní město: Ulánbátar
Rozloha: 1 564 116 km²
Nejvyšší bod: Chüjtun (4 374 m n. m.)
Časové pásmo: +7
Světadíl: Asie
Počet obyvatel: 3, 05 mil.
Hustota zalidnění: 1, 8 ob. / km²
Jazyk: mongolština
Národnostní složení: Mongolové 95 %, Kazaši 4, 5 %
Náboženství: buddhismus
Státní zřízení: parlamentní republika
Vznik: 11. července 1921 (nezávislost na Číně)
Měna: tugrik
Mezi nejstarší pozůstatky lidí na mongolském území patří například jeskynní malby, megalitické kameny, mohyly a mnohem pozdější pozůstatky neolitického osídlení. S příchodem železných zbraní se významně rozvinuli kočovní pastevci, kteří byli zároveň obávanými bojovníky. V období zhruba 300 let před naším letopočtem až do 12. století n. l. se v oblasti dnešního Mongolska vystřídala řada dynastií a chanátů. Zhruba v 8. století vznikla první skupina klanů známá pod názvem Mongol. Teprve počátkem 12. století vznikla z jádra mongolských klanů skutečná říše. Mongolové sídlili v nejúrodnějších oblastech dnešního Mongolska a vedli války zejména s Tatary.
V průběhu 12. století byla Mongolská říše pod silným tlakem, teprve v roce 1189 porazil chán Temudžin několik dalších uskupení a nakonec byl jmenován Čingischánem a po dalších bojích se od roku 1206 stal vládcem Mongolské říše. Čingischán hluboce reformoval mongolskou společnost a zavedl železnou kázeň. Mongolové vedli válku proti některým oblastem Číny, dobyli i Čínskou zeď. Po rozdrcení dynastie Jin se pozornost Mongolů nasměrovala na západ a již v roce 1220 dobyli území až po dnešní Írán, přestože proti nim stála několikanásobná přesila.
Čingischán zemřel roku 1227 a jeho nástupcem se stal Ogedei. Ogedei založil hlavní město Charchorin (Karakorum) na řece Orchon. Do roku 1242 postoupila mongolská vojska až do Polska, na Moravu, do Maďarska a Moldávie. Po podezřelé smrti Ogedeie se vystřídala řada vládců a koncem 13. století započal rozpad říše. Chán Kublai přesunul své sídlo do dnešního Pekingu a tím rozmnožil řady svých odpůrců. Kublai dobyl zbytek Číny a jeho dynastie i po jeho smrti ovládala jižní Sibiř, Čínu, Koreu a pochopitelně Mongolsko. Koncem 17. století a zejména v první polovině 18. století se Mongolsko postupně dostalo pod nadvládu čínské dynastie Qing. V roce 1911 proběhla v Číně Xinhajská revoluce a budoucí chán Bogd využil příležitosti. K 1. prosinci 1911 opět vzniklo samostatné Mongolsko.
Druhá světová válka Mongolsko příliš nepostihla, poměrně slavná je bitva na Chalchyn Golu. Po válce došlo v roce 1950 k další kolektivizaci stád a byly ustanoveny státní farmy. S pomocí Číny a zejména SSSR došlo k vybudování transmongolské železnice a roku 1960 byl vybudován Darchan. V 70. letech byl zprovozněn těžební kombinát na porfyrické rudy v Erdenetu, který funguje dodnes a velmi významně se podílí na mongolské ekonomice. V prosinci 1989 začalo v Mongolsku protikomunistické hnutí. Po několika měsících dohadů byly nakonec 29. července 1990 konány svobodné volby.
Hospodářství
Mongolsko je země stepí a pouští s drsným podnebím a nejřidším osídlením na světě, které v průměru dosahuje pouhých dvou obyvatel na kilometr čtverečný. Hlavním zdrojem obživy obyvatel je kočovné pastevectví. Mongolská ekonomika se zhroutila po rozpadu SSSR. Pro hospodářství země a její vývoz jsou důležité výrobky z vlny, například látky a další výrobky z kašmíru, a výrobky z kůže. V současné době se velkým tempem rozvíjí těžba nerostných surovin, která byla hlavním zdrojem příjmů státu již před rokem 1990.
Obyvatelstvo a náboženství
Obyvatelé země jsou z 95 % Mongolové. Největší menšinou v Mongolsku jsou Kazaši, jejichž podíl dosahuje 4,5 % všeho obyvatelstva. Dále jsou v Mongolsku menšiny Rusů, Číňanů, Korejců a jiných národností. Mongolové nejsou etnicky zcela jednotný národ, na území jejich vlastního státu jsou zastoupeny národnostní skupiny Chalchové (86 %), Ojrati a Burjati. Jejich náboženstvím je převážně buddhismus, Kazaši vyznávají islám.
Politický systém
Od roku 1990 je Mongolsko parlamentní republikou. Mongolský parlament se jmenuje Velký lidový chural. Hlavou státu je prezident volený jednou za čtyři roky v přímých volbách. Prezident má omezené ústavní pravomoci, je zodpovědný parlamentu a funkci může vykonávat nejvýše po dvě volební období. Ode dne své přísahy je prezident uvolněn ze všech svých předchozích funkcí.
Dovolená a cestování
Zajímavosti
- Mongolský způsob života je život na koních, v tradičních delech (oděv), v jurtách roztroušených v zelených pasteveckých údolích, kočování se stády koz, ovcí, krav, jaků či velbloudů v nekonečném prostoru.
Země potomků Čingischána je snad nejpřitažlivější středoasijskou destinací. Krajina je překvapivě různorodá s pestře barevnými erozními a bizarními skalními útvary, oblými travnatými kopci, nebesky modrými jezery či horkými prameny. Za poznání stojí poušť Gobi s fantastickými dunami Chongoryn Els či barevnými útesy Bajanzag, zelený hornatý střed Mongolska s pasteveckými údolími Orchon a Cencher, buddhistický komplex Erdene Zuu Khiid i překrásné jezero Terchijn Tsagaan Nuur. Na severu je perlou obrovské jezero Hovsgol, dvojče Bajkalu, obklopené tajgou a vysokými horami. Kromě Ulánbátaru jsou všechna další sídla jen prašné osady s dřevěnými domky.
