Akcie na doručitele (na majitele) jsou, vedle akcií na jméno, druhou možnou formou těchto cenných papírů. Jsou velmi pružným obchodním artiklem některých světových burz. Většinou existují v elektronické formě a jejich majitelé jsou zapsaní v příslušném středisku cenných papírů.

Listinná podoba těchto cenných papírů je ve většině zemí zakázaná a mnoho zemí tuto formu neakceptuje vůbec a povoluje pouze akcie na jméno.

Pokud nejsou akcie na doručitele zaknihovány - majitel není nikde zapsán, jde o takzvané anonymní akcie, které pouhou svojí podstatou vybízí ke korupčnímu jednání či praní špinavých peněz.

Obrovským nedostatkem právního systému, jenž tyto akcie nijak neomezuje, je dále neschopnost zabránit daňovým únikům; dotyčná osoba, která je fyzicky vlastní a není nikde zapsána, je také fyzicky předá (prodá) jiné osobě, přičemž ani ta nebude nikde zapsána a nikdo, včetně finančního úřadu, se tedy o této transakci nemusí dozvědět.

A konečně, akciové společnosti držené těmito anonymními akcionáři, mají nezjistitelnou vlastnickou strukturu a nelze tedy z principu odhalit střet zájmů.

Prakticky v celém světě je tato anonymita regulována právě registrací majitelů; seznamy vlastníků se nezveřejňují, ale za určitých podmínek mohou být zpřístupněny napřiklad policii. Ochrana a anonymita vlastníků není tedy dotčena, ale zneužití anonymity - tak, jako v ČR při střetu zájmů při zadávání veřejných zakázek - není možné, protože vlastníky akcií lze snadno zjistit.

Česká republika je jedinou rozvinutou zemí na světě, kde jsou anonymní akcie zcela bez regulace. Podobná situace existuje již pouze na Nauru a Marshallových ostrovech. Ty však mají pouze pár desítek tisíc obyvatel a v žádném ohledu je nelze z Českem srovnávat.