Josef Váňa je osminásobným vítězem Velké pardubické a zřejmě nejznámějším žokejem české historie.
Dnes se věnuje převážně trénování koní ve vlastní dostihové centrále Mlýnce/Bohuslav, před sezonou 2012 se ucházel o převzetí pardubického závodiště.
V roce 2009 prezident Václav Klaus udělil Váňovi medaili Za zásluhy II. stupně "za zásluhy o stát v oblasti sportu".
Překážkovým jezdcem je také syn Josef mladší, který aktuálně působí u šampiona italských trenérů Paola Favera.
Žijící legenda Velké pardubické
Velkou pardubickou jel Váňa poprvé v roce 1985, tehdy ještě ve svém volném čase jako amatérský jezdec. V sedle Paramona dojel po pádu na Hadím příkopu druhý. Od té doby se slavného dostihu zúčastnil celkem pětadvacetkrát, z toho osmkrát zvítězil jako jezdec a devětkrát jako trenér.
Čtyřikrát zvítězil s legendárním Železníkem, jednou s Vronskym a v letech 2009 až 2011 třikrát s Tiumenem. Jako trenér dovedl na výsluní další špičkové koně jako Decent Fellow, Sixteen nebo Chalco.
Od konce 90. let Váňu naplno vytěžují trénink koní, plánování jejich startů a související logistika. Z organizačních i zdravotních důvodů už několikrát uvažoval o konci jezdecké kariéry, ale vždy si to nakonec rozmyslel.
Klíčovou roli při tomto rozhodování hrála vždy Velká pardubická. Už před lety se Váňa nechal slyšet, že má sen vyhrát slavný dostih na bílém koni, ale s Kedonem se mu to nepodařilo a jiné kvalitní bělouše jako Chalcedona nebo Sixteen nakonec nikdy ve "Velké" nejel.
Váňovi se zato splnilo jiné přání - v roce 2008 doprovodil na start svého syna Josefa. Otec skončil s Juventusem na třetím místě, syn v sedle veterána Decent Fellowa byl pátý. Oba Váňové pak jeli také v ročnících 2009, 2010 a 2011, přičemž otec pokaždé vyhrál a syn se dostal do cíle jen jednou.
V posledních sezónách Váňa nepokrytě přiznává, že jedinou motivací v pokračování jezdecké kariéry je pro něj Velká pardubická a pouze na tento dostih se zaměřuje. V průběhu roku obvykle absolvuje jen hrstku přípravných startů.
V ostatních dostizích svěřuje své nejlepší koně stájovému jezdci Josefu Bartošovi, často dává příležitost i synovi Josefovi mladšímu.
Zatím naposledy chyběl ve Velké pardubické v roce 2007, kdy mu účast po těžkém zranění nedoporučili lékaři.
Úrazy a klinická smrt
Váňa je výjimečný svou tvrdostí a neuvěřitelnou rychlostí regenerace po těžkých úrazech. Podle svých slov si zlomil už téměř všechny kosti v těle. Během své jezdecké kariéry zažil také několik otřesů mozků, zlomeniny pánve, žeber, nohy a různé fraktury.
Nejhoršími okamžiky života si prošel 5. června 1994, kdy byl po pádu v německém Baden Badenu svým koněm zalehnut a dalšími pošlapán. Kromě těžkého otřesu mozku, zlomených žeber a pánve nebo utržené plíce došlo mimo jiné k opakované zástavě srdce a klinické smrti. O dva měsíce později už znovu startoval v dostihu.
Život a kariéra
Josef Váňa se narodil 20. října 1952 ve Slopné na Zlínsku. Začal se učit v Tlumačově jako jezdec a chovatel, ale nedlouho před zkouškami byl vyloučen.
Po vojně působil jako šéf lyžařského střediska na Pradědu a člen tamější Horské služby.
Ke koním se vrátil v roce 1978 díky jezdeckému oddílu ve Světlé Hoře. Hned další rok vyhrál svůj první dostih v Boskovicích. Právě ve stáji St. st. Bruntál - Světlá Hora potkal prvního ze svých životních koní Železníka.
Ryzák narozený ve slovenském Šamoríně byl už tehdy považován za velký talent, ale se svým prvním jezdcem Antonínem Novákem se mu ve Velké pardubické nedařilo. Nový trenér Čestmír Olehla se rozhodl na Železníkovi vyzkoušet právě Váňu. A udělal dobře.
Koncem 80. let si Váňa udělal profesionální licenci a postupně se začal ježděním živit. Když v roce 1991 vyhrál se Železníkem počtvrté, už pendloval mezi Československem a Německem, kde se snažil uchytit ve velkých stájích.
Po návratu domů založil s manželkou Pavlou firmu Jovan a začal budovat vlastní stáj v Bohuslavi na Karlovarsku. Postupně vzniklo největší tréninkové středisko v zemi, když Váňovi kromě rekonstrukce bohuslavských stájí postavili ještě moderní zázemí na nedaleké samotě Mlýnce pod kopcem Praděd.
Jako trenér Váňa začínal s koňmi patřícími německé klientele, ke které se postupně přidávali domácí podnikatelé a sponzoři. Páté vítězství ve Velké pardubické s Vronskym v roce 1997 se mu už podařilo v dvouroli jezdce i trenéra.
Dalšími koňmi, kteří postupně Váňovo středisko proslavili, jsou například Tiumen, Sixteen, Decent Fellow, Chalco, St Roger a mnoho dalších.
V Bohuslavi a Mlýncích je standardně ustájeno mezi šesti a sedmi desítkami plnokrevníků. Během posledních 15 let k překážkářům přibyli i rovinoví koně. Poderoso, Ready for Life a Roches Cross vyhráli největší rovinový dostih České derby v pražské Velké Chuchli.
Josef Váňa je podruhé ženatý a má tři syny. Žije v obci Chyše na Karlovarsku, kde několik let zastával úřad místostarosty.
Popularita
Váňa je jednoznačně nejznámějším dostihovým jezdcem v republice. Velké popularitě se těšil už v éře Železníka na přelomu 80. a 90. let, jeho těžké zranění v roce 1994 vyvolalo v zemi vlnu solidarity a hned několik spontánních sbírek.
Nejnovější vlna zájmu o Josefa Váňu se datuje od roku 2009, kdy po mnohaleté odmlce opět triumfoval ve Velké pardubické v sedle původně podceňovaného Tiumena.
V roce 2009 obsadil třetí místo v anketě Sportovec roku, což je vůbec nejlepší výsledek, jaký se kdy podařil dostihovému jezdci. Posbíral také řadu dalších ocenění jako Cena Jiřího Gutha-Jarkovského, Sportovní osobnost Karlovarského kraje či Cenu za zásluhy o dostihový sport od Jockey Clubu ČR.
Fandí mu mnoho veřejně známých osobností v čele se zpěvákem Karlem Gottem, který mu mezi prvními blahopřál k osmému vítězství ve Velké pardubické v roce 2011. Váňa mu poklonu vrátil při předávání Zlatého slavíka.
Od stejného roku má Váňa na závodišti Pardubice svou sochu v životní velikosti, která je umístěna před jednou z tribun a ukazuje bičíkem směrem k Taxisově příkopu.
V září 2012 jde do kin celovečerní dokument "Váňa: Největší závod je život sám", pod kterým je podepsán režisér Jakub Wagner.
