Protestní akce naposledy naplánovaná členy české akademické obce na období 27. 2. - 1. 3. 2012, jako veřejný projev nesouhlasu s navrhovanými reformami ministra školství Josefa Dobeše. První setkání bylo naplánováno v Praze již na 26. 2. v Divadle Komedie. Zapojení do akce oznámilo 18 škol z 8 měst. Podobný protest již proběhl v roce 2004. Zdravotnický týden neklidu - protest proti reformám Davida Ratha - proběhl v roce 2006.
Vysokoškoláci a jejich učitelé připravili pro setkání s širokou veřejností různé happeneningy, na nichž ji chtějí seznámit se svými výhradami k chystaným reformám. Mimo jiné jde o "Noc univerzit", přednášky či protestní pochody.
Co je předmětem protestů?
Reformní návrhy z dílny ministra Dobeše byly odeslány legislativní radě vlády, aniž došlo k dohodě s oponentní skupinou tvořenou zástupci České konference rektorů a Rady vysokých škol. Do návrhů, v nichž již bylo dosaženo určité shody, vnesl další změny, které již s představiteli vysokých škol řádně neprojednal.
Sporný bodem, který zajímá veřejnost asi nejvíce, je školné a finanční pomoc studentům. Původně měli studenti splácet úroky z půjčky po ukončení studia a půjčku samotnou až po dosažení průměrné mzdy. Podle současného návrhu by studenti začali splácet již při dosažení dvojnásobku minimální mzdy. V podstatě by tak došlo k efektivnímu snížení příjmů na podprůměrně placených pozicích se všemi důsledky. Celé opatření by pouze zvýhodnilo bankovní sektor. Není zřejmé, co by se vlastně stalo s penězi, které jsou namísto školného vybírány od daňových poplatníků.
Přesunutí některých klíčových pravomocí mimo půdu školy a její otevření vlivům zvenčí, včetně politickým a potažmo lobbistickým vlivům. V rukách mimo akademickou obec by se v podstatě ocitlo i dosazování nového rektora, který by podle navrhovaného modelu měl školu řídit jako manažer firmu. Suma sumárum - vysoké školy by byly vystaveny netransparentnímu vlivu zvenčí.
Údajně jde sice o jakési napodobení amerického systému řízení vysokých škol, ale ve skutečnosti je tento model do českého prostředí nepřenositelný.
Dalším sporným bodem je de facto ochromení akademické demokracie; studenti by nově v akademických senátech měli maximálně třetinu hlasů. Toto omezení je dalším dílkem návrhu, jehož cílem se jeví být podstatné omezení fungování vysoké
školy jako obce s vysokou mírou samosprávy.
Kritizována je rovněž laxnost s jakou se návrh staví k problematice soukromých vysokých škol, které situaci dlouhodobě komplikují a nejsou na ně kladeny dostatečné nároky. Celý reformní balík je v neposlední řadě odmítán z důvodu hraniční srozumitelnosti a hojnosti neurčitých, vágních formulací, které jakoby čekaly, až jim dodá na srozumitelnosti nějaká lobbistická klika.
