Životopis
Narodil se v roce 1905 do úřednické rodiny v Praze. Když mu bylo 6 let, přestěhovali se Holanovi do Podolí u Bělé pod Bezdězem. Od roku 1919 žili opět v Praze.
Vzdělání získal na gymnáziu v Truhlářské ulici, kde v roce 1926 složil maturitní zkoušku. V tomtéž roce vydal svou první sbírku poezie Blouznivý vějíř. Po studiích pracoval jako úředník v Penzijním ústavu, a to po dobu 7 let. Poté se věnoval už jen literární tvorbě. Publikoval pod pseudonymy a šiframi jako např. Ivo Holan, -h-, H. V., Ivo Rol.
Základní údaje
Narození: 16. září 1905, Praha
Úmrtí: 31. března 1980, Praha
Rodina: ženatý, dcera Kateřina
Pracoval také jako redaktor časopisu Umělecké besedy nazvaný Život a také Programu D 40, který vydávalo divadlo E. F. Buriana. V roce 1929 vycestoval do Itálie, v roce 1937 navštívil Francii.
I když se oženil v roce 1932, žil spíše samotářským životem. Udržoval styk pouze s nejbližšími přáteli, mezi něž patřili literáti Josef Hora, Josef Čapek a František Halas. Jeho poezie vycházela v kulturních periodikách a revuích jako Blok, Orientace, Host domu či Červený květ.
Když mu v roce 1977 zemřela dcera Kateřina, přestal psát. Zemřel v roce 1980 a je pochován v Praze na Olšanech.
Dílo Vladimíra Holana
Jeho dílo patří do meditativního proudu poezie. Holanovy verše jsou intelektuálně náročné, plné osobitých imaginativních obrazů a vlastních jazykových novotvarů. Obsahují časté intertextové, a to hlavně kulturněhistorické aluze.
Přehled nejdůležitějších děl
Vanutí, Blouznivý vějíř, Triumf smrti, Panychida, Rudoarmějci, Příběhy, Noc s Hamletem
Holanova poezie je spíše apolitická a neobsahuje popis reality. Jeho niterné verše zahrnují témata jako bytí, láska, smrt nebo čas. Podstatnou roli u něj vždy měl motiv smrti a tajemství. Jeho dílo je obsáhlé a komplikované. Svou poezií ovlivnil básníky 60. let 20. století a dnes se Holan řadí mezi nejvýznamnější české básníky.
Sbírky z 30. let Triumf smrti (1930), Vanutí (1932), Oblouk (1934), Kameni, přicházíš... (1937) jsou náročnou poezií bohatého jazyka, který obsahuje různé deformace a neologismy.
Píseň milenky Splav lůny rozšuměl se v louce mraků a mám tě milovat. V sadařství těla svého studem ze zázraku cítím tě tiše vát. A někde uprostřed mne poznáváš jak okraj studně a někde při okraji obraz tvé krve tone ve mně vzestupně a bludně. K tobě se vzdaluji. Jediní nebo sami? Tmu jednu ležíme, dvě noci šli jsme sem. Není jich počet! Jsou jen mramory, zde ňadra, nohy mé; nad nimi ty: křik ptáka nad městem. Zvěř hledala se v našich pohybech a opony - - - čím jsem ti přítomna, že už mi jenom nasloucháš jako závěsu Dodony, v který jsem složena? úryvek ze sbírky Vanutí
Zásadní obrat v básníkově tvorbě přišel s nástupem fašismu a následné Mnichovské dohody a nacistické okupace Československa. Jeho verše jsou již společensky angažované a útočně emocionální proti viníkům těchto událostí, viz sbírka Havraním brkem, která vznikla v roce 1938. Vydána byla po válce v roce 1946. Do této etapy také spadá sbírka Září 1938.
Během války nemohl svobodně publikovat, v jeho verších se tak objevuje řada jinotajů a dvojsmyslů. Do toho období patří sbírky Odpověď Francii, Záhřmotí, První testament nebo Zpěv tříkrálový.
Zcivilnění jeho básní je patrné v poválečné tvorbě ve sbírkách Dík Sovětskému svazu (1945), Panychida (1945), Tobě (1947) a Rudoarmějci (1947). Epičnost se projevila v básnické povídce Terezka Planetová (1943). Autorova epická tvorba dosáhla vrcholu v dramatech Příběhy (1963) a Noc s Hamletem (1964).
Poezie z 60. a 70. let vycházela ze soucitu křesťana s tajemnou nedokonalostí člověka. Poslední etapu Holanovy tvorby tvoří sbírky Na sotnách (1967), Asklépiovi kohouta (1970), Předposlední a Sbohem?, v nichž nalezneme jen minimum metafor. Poslední dvě sbírky poprvé vyšly v V. svazku Sebraných spisů Vladimíra Holana nakladatelství Odeon v roce 1982.
Holan také překládal, a to poezii Rainera Marii Rilka, Charlese Baudelaira, Charlese Vildraca, Jeana de Lafontaina, Nicolause Lenaua a Adama Mickiewicze.
