Životopis
Vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin se narodil v roce 1622 v Paříži. Matka pocházející z bohaté rodiny zemřela, když mu bylo 10 let. Otec byl dvorním čalouníkem. Syn studoval na clermontské jezuitské koleji, ale počítalo se s tím, že po otci převezme řemeslo. Mladík studoval také právo v Orléans, ale není doloženo, že obor absolvoval.
V roce 1643 se rozhodl opustit svůj dosavadní způsob života a začal se věnovat divadlu. Pro své působení si zvolil přezdívku Molière, pod kterou je dodnes znám. K tomutu kroku se uchýlil pravděpodobně proto, aby nezahanbil svého otce, protože herectví či psaní her nebylo v tehdejší době považováno za solidní zaměstnání.
Základní údaje
Narození: 15. ledna 1622, Paříž
Úmrtí: 17. února 1673, Paříž
Rodina: manželka Armande Béjartová, tři děti
S herečkou Madeleine Béjartovou založil divadelní spolek Illustre Théâtre. Ten ovšem v roce 1645 zbankrotoval, neboť nebyl schopen platit nájem. Molière byl kvůli tomu uvězněn, ale dluhy byly brzo splaceny, byť historikové dodnes nevědí, kdo je uhradil.
Přes 10 let s divadelním spolkem kočoval po celé zemi. Hrál v různých společnostech a nakonec založil svou vlastní, která získala patronát Filipa I. Orléanského. V té době se Molière přesunul od her vycházejících z komedií dell'arte k hrám zesměšňujícím tehdejší společnost. Získal přízeň krále Ludvíka XIV. a spoluorganizoval královské slavnosti.
V únoru roku 1673 trpěl plicní tuberkulózou, odmítl však zrušit reprízu hry Zdravý nemocný, kde hrál hlavní roli. Po odchodu z jeviště se zhroutil a ten den zemřel.
Dílo Molièra
Patřil mezi nejúspěšnější evropské autory veseloher v době klasicismu. Napsal celkem přes 30 her, v desítkách dalších hrál. Proslavil se tzv. nízkým dramatem, mezi které spadá komedie, satira či fraška. Jeho hry vycházely i z italské komedie dell'arte, které stavěla na improvizaci.
Přehled nejdůležitějších děl
Don Juan, Lakomec, Tartuffe, Mešťák šlechticem, Misantrop
Zápletky děl byly velice aktuální a otevřeně ironizovaly lidské nedostatky i pokrytectví duchovních, a proto vyvolávaly kritiku zejména ze strany katolické církve. Na jevišti mohli diváci vidět, jak si utahoval ze zkažené morálky lidí a jak humorně napadal negativní vlastnosti jako hloupost, přetvářka, pokrytectví nebo lakota. Dotýkal se tak nižší vrstvy stejně jako měšťanstva i církve. Jeho hry jsou nadčasové a dodnes se hrají po celém světě.
Psal díla veršovaná i prozaická. Promyšleným výběrem slovních obratů vždy vytvořil hru pro tu skupinu lidí, kterou měla nejvíce oslovit. Některé z jeho postav jsou dnes již automaticky spojovány s jejich vlastnostmi, kdy například "harpagonem" označujeme lakomce.
Valer: Aj, spanilá Eliso, vy stáváte se zasmušilou teď, když jste mne vlídně ujistila, že jste byla té dobroty, mne oblažiti svojí důvěrou? Ach, vy vzdycháte, když já se raduji? Litujete již, rcete mi, že jste mne učinila šťastným, či obáváte se toho závazku, v které vás uvrhla moje láska? Elisa: Ne, Valere, nikdy nemohu litovati toho, co jsem pro vás učinila. Podléhám příliš sladké moci lásky a nemám ani síly, přáti sobě něco jiného. Však, mám-li vám pravdu povědít, úspěch plní mne nepokojem a já se obávám velice, že vás miluju poněkud více než bych měla. Valer: Co? Čeho se obávati můžete, Eliso, v své dobrotě ke mně? Elisa: Ach! Tisíce věcí najednou: hněvu otcova, výčitek rodiny, pomluv lidských, však nejvíce ze všeho, Valere, změny vašeho srdce a oné zločinné chladnosti, kterou vaše pohlaví splácí co nejčastěji příliš žhoucí důkazy nevinné lásky. úryvek ze hry Lakomec
Veršovaná komedie Tartuffe neboli Pokrytec měla premiéru v roce 1664 a je jednou z nejznámějších her autora. Vypráví o úlisné postavě, která si získá důvěru měšťana Orgona. Postupně jej zcela ovládne a manipuluje s jeho majetkem i rodinou ve svůj prospěch. Hra popudila katolickou církev a tehdejší arcibiskup vydal edikt, který vyhrožoval exkomunikací každému, kdo hru uvidí, přečte si ji nebo v ní bude účinkovat.
V próze napsaná hra Don Juan aneb Kamenná hostina se poprvé hrála v roce 1665 a Molière v ní ztvárnil Sganarella. Využil v ní námět o španělském svůdci žen. Hra útočila na pokrytectví církve a byla po 15 reprízách zakázána. Podle kritiků urážela náboženství i krále. Na základě pokynů upravená verze vyšla v roce 1682.
Lakomec (1668) je prozaickou komedií o pěti dějstvích, která vypráví o vdovci a lichváři Harpagonovi. Při psaní se Molière inspiroval latinskou hrou Aulularia od Plauta. Prostřednictvím Lakomce autor ukázal, jak mohou peníze zcela zdeformovat charakter člověk.
Mezi další hry autora patří např. Létající doktor (1645), Postřeštěnec (1655), Škola pro muže (1661), Protivové (1661), Škola pro ženy (1662), Princezna z Ellidy (1664) nebo Misantrop aneb Zamilovaný mrzout (1666) či Měšťák šlechticem (1670). Poslední hrou autora je komedie s prvky baletu nazvaná Zdravý nemocný (1673).
