Josip Plečnik byl slovinský profesor architektury, skutečným jménem Jože Plečnik. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších evropských architektů první poloviny 20. století. Proslul především sakrálními stavbami a zásadně přispěl k současné podobě Pražského hradu, kde za první republiky provedl rekonstrukci I. a III. nádvoří, navrhl jižní zahrady a částečně upravil některé interiéry.
V Praze je z jeho dalších skvělých děl kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na Vinohradech, postavený v letech 1928 - 1932. Významné bylo Plečnikovo působení ve Vídni, kde navrhl Zacherlův palác či Langerovu vilu. V Lublani postavil kostel Svatého Michala s nádhernými středomořskými prvky.
Jeho osobitý styl byl ovlivněn secesí a moderním expresionismem. Za svého života nebyl přijímán zcela bez výhrad, jeho kritikem byl například modernista Karel Teige. Čistá, suchá moderna železobetonu, skla a oceli Plečnikovi vůbec neimponovala. Kladl velký důraz na sakrální architekturu, která podle něj této přeměně podlehnout neměla.
Josip Plečnik se narodil roku 1872 v Lublani ve Slovinsku. Původně sice studoval truhlařinu na průmyslovce ve Štýrském Hradci, nakonec ale studoval na vídeňské Akademii výtvarných umění u profesora Otty Wagnera. V roce 1920 se stal profesorem architektury na univerzitě ve slovinské Lublani. Tam také v roce 1957 zemřel.
