Životopis
Narodil se v roce 1799 ve Strakonicích do rodiny tesaře. V roce 1812 začal studovat nižší gymnázium v Českých Budějovicích, pak přešel na gymnázium v Písku. Po složení maturity studoval filozofii na Karlově univerzitě v Praze. Obor však nedostudoval a kvůli finančním problémům přešel na lyceum v Českých Budějovicích. Ani tam studium neukončil, neboť byl vyloučen za četbu Husových textů.
Poté opět studoval v Praze a také Linci, ale u závěrečných zkoušek v roce 1822 propadl. Do roku 1829 pracoval jako vychovatel a překladatel. V dalším roce získal nabídku z Ruska, aby s V. Hankou a P. J. Šafaříkem řídili slovanskou knihovnu. František Palacký ale Čelakovskému zařídil penzi u knížete Kinského, kde působil jako soukromý vychovatel. Později byl korektorem Časopisu pro katolické duchovenstvo.
Základní údaje
Narození: 7. března 1799, Strakonice
Úmrtí: 5. srpna 1852, Praha
Rodina: Marie Čelakovská, Bohuslava Rajská, 8 dětí
Pracoval také v Pražských novinách, a to od roku 1833. Jejich přílohu nazvanou Rozmanitosti transformoval na týdeník Česká Wčela. Do novin překládal různé zahraniční články. V roce 1835 byl jmenován suplujícím profesorem češtiny a literatury na pražské univerzitě.
V roce 1835 publikoval v Pražských novinách komentář, který ruského cara Nikolaje I. nepřímo označil jako tyrana, což mělo za následek ztrátu místa v novinách i na univerzitě. Od roku 1838 pracoval jako knihovník v rodině Kinských. O tři roky později se ve Vratislavi stal profesorem slovanské literatury, kde působil až do roku 1849. V tomto roce získal tentýž titul i v Praze.
Jeho druhá manželka Bohumila Rajská pocházela z význačné rodiny lékařů. Čelakovský měl celkem 8 dětí. Ke stáří na něj dopadl fakt, že je existenčně závislý na šlechtě. Projevovaly se u něj negativní postoje a mrzutost, kterou manželka popsala ve své korespondenci. Čelakovský zemřel ve věku 53 let v Praze.
Dílo F. L. Čelakovského
Vydal několik sbírek poezie jako např. Smíšené básně (1822) nebo Růže stolistá (1840), Spisův básnických knihy šestery (1847), což je souborné vydání básní, které sám uspořádal.
Přehled nejdůležitějších děl
Růže stolistá, Ohlas písní ruských, Ohlas písní českých, Mudrosloví národa slovanského v příslovích
Kromě vlastní tvorby také překládal mnoho významných děl zahraničních autorů preromantismu a romantismu, a to J. G. Herdena, J. W. Goetheho, W. Scotta nebo A. S. Puškina.
Čelakovský je autorem prozaických satir Literatura krkonošská (1824) a Patrné dopisy nepatrných osob (1830), epigramů a literárních kritik. Jeho celoživotní dílo Mudrosloví národu slovanského ve příslovích (1852) nabídlo tisíce přísloví, která podala obraz o tradiční životní filozofii Slovanů.
Slunce za horami, po dolích se stmívá: Škoda tebe, můj zlatý tatíčku, že tě zem ukrývá. Vstávaje, léhaje na tebe myslívám, bez žalosti za tvou dobrou duši k Bohu se modlívám. Jedna žalost — žalost jen mi srdce hněte, že nevidíš, jaké tu na světě štěstí pro mne kvete. Kdes ty oves síval, mně zraje pšenička, z potu tvého mi na každém poli dost požehnáníčka. úryvek ze sbírky Ohlas písní českých
Kniha obsahuje 15 000 tematicky seřazených přísloví. Autor je občas doprovodil stručnými zmínkami ke zvykům či pověstem, na které byl smysl přísloví navázán. Rozsáhlé dílo obsahuje sbírku českých národních pořekadel. Nevýhodou díla je však absence rejstříku.
V třídílných Slovanských národních písních, které vyšly v letech 1822, 1825 a 1827, shromáždil české, moravské, slovenské, ruské, srbské a lužické písně. V roce 1827 vydal Litevské národní písně.
Čelakovský psal také ohlasovou poezii, což jsou básně spojené s preromantickým obdivem k folklóru. Autor v rýmech využívá postupy ústní lidové slovesnosti. V roce 1829 vydal Ohlas písní ruských, což byla epická básnická sbírka, jež čerpala z ruských bylin (epické hrdinské básně).
Ohlas písní českých (1839) je lyrickou sbírkou, ale nikoliv hrdinských veršů, ale spíše milostné poezie a také satiry. Nejznámější básní je balada Toman a Lesní panna. Čelakovský je také autorem vědecké literatury a učebnic. V roce 1840 vydal např. Krátkou mluvnici německého jazyka, v roce 1851 Malý výbor z veškeré literatury české.
