Název Pendolino - kyvadélko - je odvozen od naklápěcího mechanismu, který skříně vlaku v zatáčkách naklání tak, že je možný jejich rychlejší průjezd, aniž by cestující pociťovali nepříjemné účinky příčného zrychlení. Rychlovlaky Pendolino vyrábí italská firma Fiat Ferroviaria, která zkonstruovala první soupravu v roce 1975. Nasazena byla na trati Řím - Ancona o rok později.
Pendolino brázdí již nejen dráhy italské, z nichž soupravy čtvrté generace zajíždí i do Švýcarska a Francie, ale lze se s nimi setkat i ve Slovinsku, Finsku či Británii. Mimo Evropu pak třeba v Číně.
Nejedná se o skutečné rychlovlaky, pohybující se po speciální vysokorychlostní trati. Jsou to spíše rychlé vlaky uzpůsobené pro normální tratě. Vznik koncepce Pendolin byl motivován potřebou rychlé dopravy s velkou přepravní kapacitou, aniž by se musely budovat nákladné speciální tratě.
Česká republika se setkala s Pendolinem při předváděcí jízdě již v roce 1989. Šlo o typ ETR 401. České Pendolino s označením 680 začalo zajišťovat spojení na trati Praha - Ostrava a Praha - Břeclav v roce 2005. O rok později se linka rozrostla o Vídeň a Bratislavu. Na sklonku roku 2011 byl ostravský spoj protažen přes Prahu až do Františkových Lázní. O provozní rychlosti 230 km/h si však můžeme zatím nechat jen zdát; provoz je omezen na "pouhých" 160 km/h.
České pendolino provází problémy s ovlivňováním bezpečnostních obvodů tratí určitým typem typem rušivých proudů, jenž produkuje hnací jednotka. Na některé úseky proto vjet nesmí. Objevily se i problémy s řídící jednotkou.
Další rychlovlaky
Rychlovlaky, i když od jejich triumfálních počátků uplynulo více než půstoletí, jsou stále horečnatě vyvíjeným odvětvím dopravy a zdatně konkurují nepříliš ekologické letecké dopravě. Ve Francii díky nim některé letecké linky v podstatě přestaly existovat. Rozsáhlý podíl na celkové přepravě osob mají rychlovlaky také ve Španělsku, Německu, Británii a již zmíněné Itálii. Světovými lídry však zůstane pravděpodobně Japonsko, které zřejmě již brzy předežene Čína.
Přehled nejznámějších rychlovlaků
TGV - Train a grande vitesse jsou nejslavnější evropské rychlovlaky. Jezdit začaly na počátku 80. let ve Francii, a to mezi Paříží a Lyonem. Následovaly spoje do měst Le Mans, Tours, Calais a postupně i do dalších. Některé spoje zajíždí i do Belgie, Německa a Švýcarska. Dokonce ani není nutné jet vždy přes Paříž. A to se více než 1500 kilometrů dlouhá síť má dále rozšiřovat. Cestovní rychlost postoupila ze 300 na 320 km/h.
Šinkansen - slavné japonské rychlovlaky brázdí stejnojmennou vysokorychlostní železniční síť již od roku 1964, kdy byly uvedeny do provozu první soupravy na trati Tokyo - Ósaka. První řada dosahovala rychlosti 210 km/h. Od té doby bylo vyrobeno dalších třináct řad. V současnosti je běžná cestovní rychlost až 400 metrů dlouhých souprav 300 km/h. Záleží na tom, na kterých zastávkách hikari - jak se tyto vlaky správně jmenují - zastavují a jak jsou od sebe vzdáleny. Spoje na osmi tratích ostrovů Honšů a Kjůšů jezdí od 6 ráno do půlnoci a jsou dopravní tepnou všech větších měst v těchto oblastech.
Šanghajský Maglev - není vlastně ani klasickým kolejovým vozidlem. Tyto "vlaky" využívají technologii takzvané magnetické levitace. Vozidlo se pohybuje na magnetickém polštáři, vytvořeném na principu odpuvivých sil kladného a záporného magnetického pole. Souprava se fyzicky vůbec nedotýká dráhy. Šanghajský Maglev dosahuje na své cestě z mezinárodního letiště do centra Šanghaje a zpět neuvěřitelných 431 km/h. Výstavba nadzemní tratě je sice extrémně nákladná, ale testovací kyvadlové spoje tohoto typu přibývají.
