Chřipka je virové onemocnění, napadající primárně dýchací ústrojí. Příznaky však zahrnují i jiné než dýchací obtíže a horečky. Bývají to například bolesti kloubů a svalů, nevolnost, zimnice, celková slabost. Přenáší se kapénkovou infekcí - mikroskopickými kapičkami z úst a nosu, které se uvolňují při kašlání, kýchání, ale i pouhém dýchání.

Nákaza se objevuje na severní polokouli každou zimu (na jižní každé léto) ve formě epidemií, jež zachvátí miliony lidí, z nichž tisíce zemřou. Pokud je zasaženo více kontinentů, hovoříme o pandemii. Chřipce podléhají hlavně lidé s oslabenou imunitou, malé děti a lidé vyššího věku. Většina typů chřipkových virů není pro zdravé dospělé zvlášť nebezpečná a mnozí se nepotřebují léčit ani symptomaticky. Symptomatická léčba zahrnuje nabídku dostatečného množtví tekutin a vitamínu C, analgetika a přípravky na snížení teploty.

Bránit chřipce se lze ještě antivirotiky a očkováním, to je však účinné vždy pro konkrétní typ. Typům (variacím) jsou ještě nadřazeny kategorie A, B, C. Nejnebezpečnější je typ A, který napadá ptáky i savce, včetně prasat a člověka. Prase je jakousi směsnou nádobou, v níž se setkávají různé typy virů ptačích a těch, které napadají lidi a prasata. To představuje velké riziko pro vznik nového typu.

Nové typové variace přicházejí takřka výhradně z jihovýchodní Asie, zejména Číny, kde různé ptačí druhy, prasata i lidé žijí ve vzájemné blízkosti, v riskantních hygienických podmínkách. Genotyp virů takto periodicky mutuje. Podstatou této přeměny ve výbavě je nová kombinace proteinu hemaglutininu a enzymu neuraminidázy. Hemaglutinin se v názvu typu označuje H a neuraminidáza N; tak máme například chřipkový virus A typu H1N1 - takzvaná prasečí chřipka či H5N1 - ptačí chřipka, a podobně. Neuraminidáza je farmakologickým terčem číslo jedna. Při panice kolem možného propuknutí pandemie ptačí chřipky byl masově doporučován lék s komerčním názvem Tamiflu, který je inhibitorem zmíněného enzymu.

Vědci se obávají vzniku extrémně patologického chřipkového viru a následné pandemie a své obavy zdůvodňují statistickou pravděpodobností. Naštěstí lékařská péče v mnoha zemích je již na takové úrovni, že by pravděpodobně nedošlo k tak velkému počtu obětí, jako během některé z níže uvedených epidemií a pandemií známých z minulosti a uvedených níže.

Největší chřipkové epidemie a pandemie:

Ruská chřipka - epidemie (typ H2N2), asi 1 milion obětí, 1889–1890
Španělská chřipka - pandemie (typ H1N1), 40 až 50 milionů mrtvých, 1918–1920
Asijská chřipka - epidemie (typ H2N2), až 1,5 milionu obětí, 1957–1958
Hongkongská chřipka - epidemie (typ H3N2), až 1 milion obětí, 1968–1969