Papež je nejvyšší představitel katolické církve, zároveň je suverénem Vatikánu a biskupem Říma. Představuje nástupce sv. Petra, jednoho z původních apoštolů, který je považován za prvního papeže. Ten je pochován v Římě a nad tímto místem je vystavěn chrám sv. Petra. Dál je papež vnímán jako zástupce Ježíše Krista na Zemi. Mimo to disponuje ještě dalšími tituly jako primas italský či nejvyšší pontifik.
Nyní je papežem František I., vlastním jménem Jorge Mario Bergoglia. Byl kardinálem z Argentiny a nepatřil mezi hlavní favority volby, která proběhla v roce 2013. Představuje prvního Jihoameričana a jezuitu ve funkci papeže.
Svatořečení papežů
V dubnu 2014 byly svatořečeni dva papežové 20. století - Jan Pavel II. a Jan XXIII.
Statut svatého představuje třetí úroveň po ctihodném a blahoslaveném.
František I. je v pořadí 266. papež v řadě, jeho předchůdem byl Benedikt XVI. Vlastním jménem Joseph Ratzinger byl zvolen 19. dubna 2005 po úmrtí Jana Pavla II. Pochází z Německa. 11. února 2013 oznámil svůj záměr odejít ze své papežské pozice. Po několika staletích tak byl první hlavou katolické církve, která tak učinila. Lidé v pozici papeže nejsou odvolatelní a papežové obyčejně zůstávají ve funkci až do své smrti. Jeho rezignace se naplnila 28. února.
Konkláve zvolilo nového papeže v roce 2013 rychle - v pátém kole tajné volby během druhého dne. Zasedali v Sixtinské kapli od dvanáctého března.
Volba papeže
O nové hlavě katolické církve rozhoduje sbor kardinálů sdružený v konkláve. Členem konkláve se podle pravidel mohou stát pouze kardinálové mladší osmdesáti let a celkový počet volitelů nesmí překročit číslo sto dvacet. V době volby jsou izolováni od vnějšího světa v uzamčené Sixtinské kapli. Tento stav trvá až do oznámení jména nového papeže, na němž se musí shodnou minimálně dvě třetiny zúčastněných.
Počet možných kol voleb během dnů je různý, během prvního dne shromáždění proběhne obyčejně jedna volba, v dalších dnech až čtyři. Po každém kole se hlasovací papírky pálí s vlhkou slámou, aby kouř zčernal. V momentě, kdy je znám nový papež se k pálení přidává chemikálie, díky níž kouř zbělá a veřejnost se tím dozvídá o úspěšné volbě. Ve chvíli, kdy je některý kandidát vybrán, je mu ještě položena otázka, jestli funkci přijímá a jaké si zvolí jméno.
Historie papežství
Dějiny papežského úřadu sahají až k apoštolovi Petrovi ve 30. letech n. l. a Linovi v letech šedesátých. Zatímco první zemřel mučednickou smrtí, u druhého tato verze úmrtí není jistá. Před rokem 1059 byl v případě volby papeže jeho výběr záležitostí mnohem většího množství osob, ať už představitelů duchovenstva, tak i dalších křesťanů. V počátcích se však jednalo o malé množství věřících, především když se křesťanství muselo potýkat s ilegalitou do doby ediktu milánského roku 313.
Od roku 1059 se na volbě papeže podíleli kardinálové - biskupové, později všichni kardinálové. Po sto dvaceti letech se také upřesnil počet hlasů nutných pro zvolení - tedy dvě třetiny. Od roku 1274 se také zásluhou Řehoře X. koná uzavřené konkláve.
Mocenské snahy mít vliv církev pod kontrolou v průběhu staletí se vyvinuly i v papežské schizma. To když se po nuceném přesídlení sídla papeže z Vatikánu a později úmrtí papeže Řehoře XI. volil papež jak v Římě, tak Avignonu. Dvojvládí měl ukončit koncil v Pise roku 1409, na němž byl zvolen nový papež, ale protože oba předchozí odmítli ve funkci skončit, po určitou dobu tak hlavu církve představovali tři muži.
V dnešní době se hovoří o úbytku vlivu církve, avšak v případě zatím předposledního papeže Jana Pavla II. jeho působení nepomohlo pádu komunistických režimů ve střední a východní Evropě. U papežů budoucích se však reálně uvažuje o tom, že více budou pocházet z Afriky či Latinské Ameriky, míst, kde je přírůstek věřících v kladných hodnotách.
Papežové 20. a 21. století
Lev XIII. 1878-1903
Pius X. 1903-1914
Benedikt XV. 1914-1922
Pius XI. 1922-1939
Pius XII. 1939-1958
Jan XXIII. 1958-1963
Pavel VI. 1963-1978
Jan Pavel I. 1978
Jan Pavel II. 1978-2005
Benedikt XVI. 2005-2013
František I. 2013-
