Open-source označuje koncept - způsob vývoje a distribuce, který každému potencionálnímu zájemci umožňuje přístup ke zdrojovým datům produktu, kterým může být například program, hardware či třeba receptura nápoje.

Největší výhodou open-source systému je možnost volně upravovat a vyvíjet daný produkt v rámci komunity mnoha uživatelů - vývoj je tak obvykle mnohem rychlejší a v podstatě nepřetržitý v porovnání s komerčně vyvíjenými produkty - zde je totiž snaha každé zlepšení zpeněžit a tudíž je firmy uvolňují postupně. Navíc nikdo nerozumí svým potřebám a nárokům jako sám uživatel.

Nejčastěji se s tímto termínem pracuje v oblasti informačních technologií. Právě zde je také k nalezení nejvíce open-source produktů - programů a aplikací (například Mozilla Firefox či OpenOffice.org), jazyků (například Python, PHP) či operačních systémů (pravděpodobně nejznámější je Linux či mobilní Android).

Programy s licencí open-source podle Open Source Initiative (OSI) musí být, mimo jiné, volně distribuovatelné a jejich zdrojový kód (ve své původní formě) snadno přístupný. Důvodem je snaha zjednodušit proces vývoje daného kódu.

Samozřejmě nesmí docházet k žádné diskriminaci určité skupiny uživatelů nebo k vymezení či omezení oblasti využití dané open-source aplikace. Licenční podmínky mají být nezávislé na konkrétních technologiích či rozhraních, nesmí zasahovat do právních vztahů k jiným programům (se kterými jsou například distribuovány), ani být určeny pouze pro konkrétní softwarový produkt.

Poněkud více volnosti ponechává uživateli software označený jako "free software" (neplést s freeware, který je stále chráněn autorským právem), ačkoliv rozdíly oproti open-source nejsou tak velké.

Free software bývá definován licencemi, upravujícími vztah autor - uživatel. Mezi nejčastější z nich patří Apache License, MIT License, GNU GPL (GNU General Public License), či velmi liberální BSD.