reklama
 
 

Bohumil Hrabal

28. 4. 2014 14:30
Foto: ČTK
Pábitelský autor Bohumil Hrabal byl jednou z důležitých literárních osob šedesátých let 20. století.

Životopis

Bohumil Hrabal se narodil v březnu 1914 jako nemanželské dítě, takže nesl jméno Bohumil Kilián. Teprve v roce 1916 se jeho matka provdala za Františka Hrabala a on Bohumila přijal za svého. Významné bylo stěhování v roce 1919 do Nymburku, který se pak stal inspiračním zdrojem při psaní některých knížek. Otec byl zaměstnán v pivovaru, matka se zapojovala do divadelních aktivit. Během studia na gymnázium, respektive státní reálce se projevují jeho problémy se studiem. Propadl dvakrát.

Základní údaje

Narození: 28. března 1914, Brno-Židenice

Úmrtí:3. února 1997, Praha

Rodina: manželka Eliška Plevová (od r. 1956)

Po maturitě Bohumil Hrabal studoval Právnickou fakultu v Praze, na ní se zapsal kvůli rodičům, víc ho to ale v pražském prostředí táhne k umění a filosofii. Prvně se začal projevovat básnicky, Občanské listy uveřejnily jeho báseň Prší v roce 1937. Poslední rok studia na právech mu překazilo uzavření vysokých škol v listopadu 1939 v době Protektorátu Čechy a Morava. Na univerzitu se tak vrátil až po skončení druhé světové války a titul doktor práv získal v únoru 1946. V době války si prošel přes několik zaměstnání, která se dotýkala vlakových drah. V roce 1943 začal navštěvovat kurs na výpravčí, kterým se nakonec stal v Kostomlatech nad Labem.

Po skončení vysoké školy pracoval jako pojišťovací agent nebo obchodní cestující, připravoval ale vydání básnické sbírky Ztracená ulička, čemuž zabránil komunistický převrat v roce 1948. Dalších patnáct let se tak jeho vstup na literární scénu odkládal. V padesátých letech pracoval v kladenských hutích jako dělník, od roku 1954 byl zaměstnán ve Sběrných surovinách ve Spálené ulici v Praze a od roku 1959 byl kulisákem Divadla S. K. Neumanna. V těchto letech se mu podařilo jednou publikovat prostřednictvím Spolku českých bibliofilů v roce 1956 dvě povídky sbírky Hovory lidí. Od roku 1962 se stal spisovatelem na volné noze a o rok později debutoval Perličkami na dně, které odstartovaly jeho masovou popularitu.

Do roku 1968 naplno publikoval, mohl čerpat z mnohaletých a bohatých životních zkušeností a také z textů, které si psal, aniž by byly vydány. Následující utužení politických poměrů mělo dopad i na možnosti publikování Bohumila Hrabala. I když v sedmdesátých letech vznikají jeho nejvýraznější romány, na kterých pracoval na chatě v Kersku, do roku 1975 vycházely maximálně samizdatově. Po popularizačním fiktivním rozhovoru v časopise Tvorba se mohl navzdory režimu objevit v knihkupectvích, ale jeho texty procházely cenzurou a schvalováním. Teprve rok 1989 přinesl změnu, díky které se Bohumil Hrabal stal jedním z autorů, jehož dříve zakázané nebo omezené knihy byly vydány v stotisícových nákladech. V devadesátých letech ještě napsal několik děl, poslední byly v roce 1994 Texty. Od roku 1995 nepsal, o rok později byl hospitalizován na ortopedickém oddělení nemocnice Na Bulovce. Zemřel v roce 1997 pádem z pátého patra nemocničního pokoje.

Od šedesátých let byly jeho knihy námětem mnoha filmů, z nichž většinu režíroval Jiří Menzel, filmařská osobnost Nové vlny. Hrabal se na scénáři filmů podílel, s výjimkou Jak jsem obluhoval anglického krále z roku 2006.

Dílo Bohumila Hrabala

Povídková prvotina Perlička na dně z roku 1963 v sobě zahrnuje základní charakteristiky Hrabalova díla. Ve dvanácti obrazech zachycuje v rozhovoru různé lidi, nechává je promlouvat bez přikrášlení a název knihy směřuje k hledání perličky, něčeho vlastního a důležitého, které jsou v každé osobě, byť někdy schované hluboko.

Přehled nejdůležitějších děl

Povídkové sbírky: Perlička na dně, Pábitelé, Slavnosti sněženek

Novely: Ostře sledované vlaky, Příliš hlučná samota, Obsluhoval jsem anglického krále, Postřižiny

O rok později navázal povídkovou knihou Pábitelé, v níž pojmenoval typ lidí, kteří nemají prestiž ani důležitost, ale kteří jsou prostí a svébytní, se schopností lyrického pohledu na svět. Jsou pošetilí, ale vidí krásu tam, kde by ji jiní nikdy nepostřehli.

Novela Ostře sledované vlaky vydaná v roce 1965. Hrabal zde použil své zkušenosti z působení na dráze v době druhé světové války. Hlavní postavu Miloše Mrhu nechává v tomto prostředí dospívat, prožívat první sexuální zkušenost a zároveň se tak připlést k partyzánské operaci. Ostře sledované vlaky byly zdrojem pro natočení stejnojmenného filmu, který získal filmovou cenu Oscar.

První z knih vzpomínkové série ze sedmdesátých let byly Postřižiny, v níž vypráví pitoreskní události z nymburského pivovaru, správce a jeho živelné manželky a zvláštního bratra Pepina. Tato kniha je součástí trilogie Městečko u vody. Na pobyt v Kersku reaguje povídkovou knihou Slavnosti sněženek, oficiálně vydaných v roce 1978. Zachycuje zde další rozmanité a přitom obyčejné projevy lidí kolem sebe.

Podbíjel jsem kolejnice, byl výpravčím vlaku, nabízel životní pojistku, pracoval jako obchodní zástupce, dělník v ocelárně, balil starý papír, dělal kulisáka. To všechno jen proto, abych se umazal prostředím a lidmi a občas zažil tu ohromující událost, že jsem zahlédl na dně člověka perlu. Od té doby mám rád takové lidi, nad kterými se láme hůl a myjí ruce.

Bohumil Hrabal

Za pouhých osmnáct dní sepsal Hrabal knihu Obsluhoval jsem anglického krále, a to už v roce 1971, ale oficiálně v Čechách vyšla až v roce 1989. Zachycuje životní příběh prťavého číšníka Jana Dítěte, který touží po vyšší společnosti a který se dopracuje až do hotelu Paříž a inspirován si koupí vlastní hotel, který mu ale v roce 1948 zabaví. V roce 1976 sepsal dílo Příliš hlučná samota, které je považováno za určitý vrchol. Prostředím se vrací do doby práce ve sběrných surovinách, v nichž pracuje Haňťa, který dělá u lisu, vytváří vlastní dílo mícháním různých materiálů a sní o koupi tohoto lisu pro sebe. Oficiálně vydán byl text až v roce 1989.

Celkem je autorem čtyř desítek publikovaných knih. Jedná se například ještě o Skřivánka na niti, Taneční hodiny pro starší a pokročilé, Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, Něžný barbar nebo Bambini di Praga

28. 4. 2014 14:30

reklama
Pokračujte dál
reklama
reklama
reklama
reklama

Sponzorované odkazy

reklama