Mráz, mrazové rekordy a nejchladnější místa

2. 2. 2012 22:11
Mráz bereme jako součást zimního období. Býval spjat se zimními radovánkami o bílých Vánocích, na lyžařských kurzech, býval to běžný meteorologický jev od prosince do února.
Ilustrační foto
Ilustrační foto | Foto: Reuters

Mráz bereme jako nedílnou součást zimního období. Býval nerozlučně spjat se zimními radovánkami o bílých Vánocích, na lyžařských kurzech, býval to běžný meteorologický jev od prosince do února. V posledním desetiletí zimních mrazivých dnů, mimo horské oblasti, značně ubylo. Pokud přichází, tak po relativně vysokých teplotách, náhle a často ve formě holomrazu, který je nepříznivý pro rostliny i zvířata a má neblahý dopad na zemědělství. Jejich odchod bývá stejně náhlý jako příchod.

Na subjektivní vnímání zimy má vliv především vlhkost. To znamená, že nám může být daleko větší zima při mínus 5 nežli při mínus 10, pokud je vyšší vlhkost vzduchu. Stejně je to s vysokými teplotami, jen naopak - v sauně se dá vydržet i 110 stupňů Celsia, pokud vlhkost nepřekročí 15 %. Při vlhkosti třeba 80 % byste se ale v podstatě vařili. Dalším fyzikálním faktorem, který ovlivňuje to, jak moc mrzneme, je vítr. Ten může značně urychlit ztrácení tělesné teploty. Proto existuje pojem zdánlivá teplota či pocitová teplota, jejíž vypočtená hodnota v sobě zahrnuje účinky dané vhlkosti vzduchu a rychlosti větru na oblečeného člověka. Běžně bývá uváděna ve zpravodajství v USA.

Kupodivu nejstudenější místa na planetě jsou od pólů poměrně vzdálená. Zde je výčet nejchladnějších míst na Zemi a mrazových rekordů:

Polární stanice Vostok - Je umístěna v severovýchodním antarktickém vnitrozemí ve výšce 3488 metrů a v zimě ji obývá něco přes deset ruských, amerických a francouzských polárníků. Jižní pól je od ní vzdálen 1253 kilometrů. Je držitelem rekordu v nejnižší na Zemi naměřené teplotě. Roku 1983 spadla na neuvěřitelných -89,2 stupňů Celsia. Hlášení o teplotě - 91 stupňů Celsia v roce 1997 nebylo dostatečně podloženo.

Pól nedostupnosti - Spíše než místo, kde byla naměřena nejnižší teplota, by nejstudenějším mělo být označeno to s nejnižšími průměrnými teplotami. Pól nedostupnosti je oblast v Antarktidě, vzdálená 463 km od jižního pólu. Suverénně vede s hodnotou - 58 stupňů.

Na jižní polokouli jde tedy o místa vzdálená přirozeně obydleným oblastem. Naproti tomu na té severní je několik trvale obydlených míst, kam by, jak se někdy říká, psa nevyhnal:

Ojmjakon - Vesnice s asi 800 obyvateli leží v ruské republice Sakha (Jakutsko) na střední Sibiři. V roce 1926 tam naměřili nejnižší teplotu na severní polokouli, a to -71,2°C. Běžné zimní teploty se však pohybují kolem minus padesátky, ale v létě tam bývá i plus třicet. Vesnice přitom leží ještě 350 km jižně od polárního kruhu. Vysloužila si přezdívku Pól zimy. Humorné je, že samotný název Ojmjakon znamená nemrznoucí voda. Podle blízkého vřídla.

Verchojansk - Leží nedaleko Ojmjakonu (600 km severozápadně), rovněž v Jakutsku, a je vystaven největšímu rozsahu teplot během roku. Letní teploty zde dosahují až +37°C, zimní teploty klesají na -68°C.

Největší teplotní výkyv během jednoho dne byl však zaznamenán v lednu roku 1916 v Browningu v americkém státě Montana, kde teplota klesla z +6,7°C až na -49°C.

Nejnižší průměrné roční teploty severní polokoule panují v oblasti vnitrozemského ledovcového štítu ostrova Grónsko; 30 stupňů pod nulou. Roční minimum sahá k minus 65. V létě se teploty na chvíli vyhoupnou i přes nulu.

Nejnižší teplota v Evropě byla údajně naměřena v Usť-Ščungoru v Rusku. Dosáhla až k minus 55 stupňům Celsia. Přesné datum je však neznámé.

Ve srovnání s výše uvedenými mrazíky je tedy v Česku pořád teplo. Rekordní nejnižší teplota naměřená na našem území je minus 42,2 stupně Celsia. Stalo se tak 11. února 1929 v Litvínovicích u Českých Budějovic na soukromé meteorologické stanici gymnaziálního učitele fyziky a matematiky Jaroslava Maňáka. Tehdejší mrazy byly označovány jako zima století a průměrnou únorovou teplotu v pražském Klementinu stanovili minus 10,9 stupně.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 31 minutami

Překážkář Warholm a běžkyně Hassanová jsou nejlepšími atlety Evropy

Světový rekordman a olympijský šampion na 400 metrů překážek Karsten Warholm a univerzální nizozemská běžkyně Sifan Hassanová, která získala tři medaile na olympijských hrách v Tokiu, jsou nejlepšími atlety Evropy za rok 2021. Warholm v anketě Golden Tracks Evropské atletiky obhájil vítězství z roku 2019, Hassanová triumfovala poprvé. Loni se ceny kvůli koronaviru nevyhlašovaly.

Warholm vyhrál díky fantastické sezoně, v níž v Oslu časem 46,70 překonal bezmála tři desítky let starý světový rekord Kevina Younga a pak v nevídaném olympijském finále posunul hranici lidských možností na jednom okruhu s překážkami pod 46 sekund. Jeho výkon 45,94 by byl kvalitní i na hladké čtvrtce. Sám se na olympijský závod podíval několikrát ze záznamu v různých jazycích. "Poslouchal jsem jen ty emoce. Ty byly hlavní, i když jsem moc nerozuměl. Myslím, že to bylo dobré," usmíval se při slavnostním ceremoniálu.

Třetí rok za sebou pětadvacetiletý Nor ve své hlavní disciplíně neprohrál. Triumfoval i ve finále Diamantové ligy v Curychu. "Vždycky si myslím, že se mohu ještě zlepšit, ale teď už to bude těžší," uznal. Vzápětí ale doplnil, že motivace mu rozhodně nechybí. Ve finále evropského atletického ocenění předčil dva jiné olympijské vítěze - švédského tyčkaře Armanda Duplantise a italského sprintera Marcella Jacobse.

Hassanová v Tokiu útočila na tři zlaté medaile. Vyhrála závody na 5000 a 10.000 metrů, ale na patnáctistovce skončila třetí. Na jaře byla krátce světovou rekordmankou na 10.000 metrů. Její čas 29:06,82 z Hengela ale jen o dva dny později překonala Etiopanka Letesenbet Gideyová. Osmadvacetiletá Nizozemka na trůnu vystřídala ruskou výškařku Marii Lasickeneovou, která se díky triumfu na olympijských hrách a ve finále Diamantové ligy dostala mezi finalistky i tentokrát. Stejně jako olympijská vítězka v hodu kladivem Anita Wlodarczyková z Polska ale na hvězdnou Nizozemku nestačila.

Úspěch ženské nizozemské atletiky podtrhla překážkářka Femke Bolová, která získala cenu pro vycházející hvězdu vyhlašovanou českým viceprezidentem Evropské atletiky Liborem Varhaníkem. Jednadvacetiletá Nizozemka na své hlavní trati vyhrála všechny závody s výjimkou bleskurychlého olympijského finále, kde nestačila na americké hvězdy Sydney McLaughlinovou a Dalilah Muhammadovou. Ty se dostaly pod hranici bývalého světového rekordu, Bolová časem 52,03 překonala evropský rekord a zařadila se za ně na třetí místo historických tabulek.

Totéž ocenění v mužské kategorii si odnesl devatenáctiletý Francouz Sasha Zhoya. Na mistrovství světa juniorů dvakrát překonal juniorský světový rekord na 110 metrů překážek. Posunul ho celkem o 27 setin na 12,72 sekundy.

Zdroj: ČTK
před 39 minutami

V Itálii začala lyžařská sezóna. Lyžaři musejí mít covidový pas

V Itálii dnes začala zimní lyžařská sezona. Jako první zprovoznilo své vleky alpské středisko Breuil - Cervinia, které má sjezdovky na italské i švýcarské straně Alp, napsal deník La Repubblica. Loňskou zimní sezonu silně poznamenala epidemie covidu-19. I letos lyžaři musí dodržovat celou řadu opatření.

Podle stávajících pravidel se při vstupu do areálu musí návštěvníci prokázat covidovým pasem. Ten získají, pokud jsou naočkovaní alespoň první dávkou vakcíny proti covidu-19, mají negativní test či se uzdravili maximálně před šesti měsíci z nemoci covid-19. V areálu musí mít lyžaři také nasazenou roušku či respirátor.

Podle šéfa střediska Herberta Tovagliariho byl zájem o lyžování dnes dosti vysoký. Covidové certifikáty kontrolovali zaměstnanci ručně, fronty však nebyly moc dlouhé. V příštích týdnech chce provozovatel nainstalovat automatizovanou kontrolu certifikátů, která by odbavení měla urychlit. Systém by měl být připravený do Vánoc, kdy se do hor obvykle vypraví velký počet lidí.

Loňská zimní sezona v mnoha alpských střediscích v Itálii prakticky neodstartovala. Po dlouhou dobu platil vládní zákaz provozu vleků i cestování mezi regiony. Tehdejší kabinet premiéra Giuseppa Conteho pak provozovatelé areálů kritizovali za to, že datum spuštění vleků opakovaně odkládal. Někdy se tak stalo jen několik málo dnů před plánovaným startem. Vleky a lanovky se nakonec mohly rozjet až pozdě na jaře. Některé areály pak nabízely na ledovcích takzvané letní lyžování.

Provozovatelé lyžařských areálů však letos mají naději na lepší sezonu také díky vývoji epidemie covidu-19. Podle Evropského střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (ECDC) je většina severoitalských regionů v nejnižším, zeleném, stupni rizika. Jedinou výjimkou je Benátsko, kde leží například Cortina d´Ampezzo, které je ve středním, oranžovém, stupni rizika. I tam by se ale vleky měly rozjet, až to počasí umožní.

Další zprávy