Sluneční boom v České republice odstartoval v roce 2008, k 1.11. 2010 registroval Energetický regulační úřad 11 251 solárních elektráren o celkovém výkonu téměř tisíce megawattů. V rámci podpory obnovitelných zdrojů energie garantoval stát výkupní cenu elektřiny ze solárních panelů na dobu 20 let a také 15letou návratnost investic. Vzhledem k enormním nákladům a kapacitě přenosové sítě se vláda rozhodla fotovoltaiku na českém území (kromě panelů na střechách a zdech budov) omezit.
Byznys s fotovoltaikou dnes
Právě kvůli státem nezvládnutému rozvoji fotovoltaiky bylo ke konci dubna 2011 připojeno do sítě tolik solárních elektráren, že byl vyčerpán limit daný v roce 2010 schváleným dlouhodobým plánem rozvoje obnovitelných zdrojů energie - Národním akčním plánem, až do roku 2020. To prakticky znamená zamrznutí vývoje fotovoltaiky v ČR.
Fungování solární elektrárny
Solární elektrárny využívají sluneční energie k její přeměně v elektrickou. K jejímu získání se obvykle používá takzvaná přímá metoda pracující s polovodičovými fotovoltaickými panely. Nepřímá přeměna funguje na principu přeměny tepla na elektrickou energii pomocí slunečních sběračů a termočlánků. Výhodou solárních elektráren je především minimální dopad výroby elektřiny na životní prostředí, kdy nevznikají žádné zplodiny ani hluk či zápach.
Dopad světla na fotovoltaické panely, obvykle tvořené monokrystalem křemíku a dvěma kovy o rozdílných nábojích na každé straně, vyvolá přenos elektronů z jedné strany destičky na druhou. Po připojení elektrod spojených drátem začne protékat systémem elektrický proud. Každý sluneční panel je tvořený mnoha takovýmito články.
Solární elektrárny, využívající nepřímé přeměny, využívají sběračů tepla. Ty jsou tvořeny termočlánky, které vytvářejí proud v případě, že dva konce drátů obvodu mají různé teploty.
Systémy solárních elektráren se obecně dělí na dvě skupiny - ostrovní solární systémy, které nejsou napojeny na rozvodnou síť a solární systémy zapojené do rozvodné sítě.