reklama
 
 

OSA - Ochranný svaz autorský

2. 2. 2012 15:20
OSA je občanské sdružení, které má statut kolektivního správce s oprávněním vybírat poplatky za veřejné hudební produkce a z prodeje nenahraných nosičů.

Plným názvem Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním (zkráceně jen OSA). Jde o občanské sdružení, které získalo od ministerstva kultury statut kolektivního správce s oprávněním vybírat poplatky za veřejné hudební produkce a z prodeje nenahraných nosičů a kopírovacích a nahrávacích zařízení. Základní činnost vychází z autorského zákona a zahrnuje dále přerozdělování vybraných peněz registrovaným autorům.

Autorský zákon je monstrózní a komplikované dílo o 118 paragrafech, které, mimo jiné, upravuje vztahy mezi autory a uživateli jejich děl a řeší problematiku ochrany autorství na tisícovkách stránek.

Tento zákon v některých případech autorům výslovně ukládá svěřit výkon svých autorských práv prostředníkovi, kterému stát za splnění v zákoně uvedených podmínek udělí oprávnění k výkonu kolektivní správy. Tímto subjektem je v ČR právě OSA. Ta za autora s uživateli uzavírá licenční smlouvy k užití jeho díla.

Na autorských poplatcích vybraná roční částka se blíží miliardě korun. Vzhledem k tomu, že jde o neziskovou organizaci, je zarážející nepoměr mezi příjmy a výdaji. Například v roce 2008 zůstalo Ose, po vyplacení autorských odměn, cca čtvrt miliardy.

Výdaje jako takové navíc nejsou dostupné kontrole veřejnosti a nejsou přitom ze zákona omezeny nějakými procenty z obratu - OSA je vykazuje v řádech stovek milionů. Za rok 2009 hospodařila s přebytkem 85 milionů - 840 milionů za licence vybrala, ale pouze 635 milionů přerozdělila mezi autory a oficiální suma výdajů činila 138 milionů. Další příjmy byly 18 milionů.

Morální neopodstatněnost státního monopolu irituje celou řadu obyčejných lidí, odborníků i samotných hudebníků. Jak je vůbec takové hospodaření možné? Jednoduše je důsledkem praxe, kdy OSA vybírá poplatky i za užívání děl, jejichž autoři nejsou členy (ti výrazně převažují). Jinými slovy je zastupuje, tedy vybere poplatky, ale protože nejsou členy, tak jim žádnou odměnu nevyplatí, pokud se nepřihlásí.

Navíc členství je podmíněno určitou komerční hodnotou jejich díla a automatické právo na členství neexistuje. OSA zastupuje tedy "všechny" autory, ale vyplácí pouze registrované. Dokonce lze v internetových diskuzích nalézt popisy případů, kdy jsou odváděny poplatky za veřejnou produkci vlastního díla, což však autorskému zákonu odporuje.

Dalším hojným zdrojem příjmů jsou takzvané neadresné příjmy. Ty získává z náhradních odměn - z prodeje nenahraných nosičů. V ceně každého prázdného CD, flashdisku nebo třeba kopírky je tento poplatek zahrnut. Tato praxe pobuřuje zejména tím, že jde v podstatě o jakousi presumpci viny; předem se předpolkádá, že nosič použijete pro chráněné dílo.

Velmi diskutabilním je zásadní fakt, že tyto peníze končí pouze v kapsách autorů, kteří mají s OSA smlouvu. Z oněch přebytků pak evidentně profitují soukromé osoby, nikoliv stát. Stát de facto garantuje značné příjmy skupině osob, která provádí kolektivní správu a ještě jí dá na to monopol. I když o neadresné příjmy se OSA dělí ještě s Intergramem.

Ve světle takových skutečností už tolik nepřekvapí, že někteří čeští hudebnící, které už dnes málokdo poslouchá, mají pořád daleko větší příjmy, než někteří kluboví interpreti, těšící se popularitě napříč celou republikou.

Mnozí profesionální hudebníci, kteří jsou členy, však pochopitelně OSA brání s tím, že jim přináší peníze za práci, jíž by jim jinak nikdo nezaplatil, protože příjmy z koncertování jsou nepravidelné a ty z prodeje hudebních nosičů stále klesají. Veřejnost přitom stále volá po možnosti platit za stahování hudby a filmů z internetu.

Zde je, patrně ne zcela vyčerpaný, výčet různých plátců autorských odměn: pořadatelé hudebních produkcí všeho druhu (včetně plesů nebo jakýchkoliv prezentací, kde hraje reprodukovaná či živá hudba), provozovatelé všech typů televizního vysílání a provozovatelé rozhlasového vysílání (i internetového), dále výrobci filmů a jiných audiovizuálních děl, vydavatelé filmových DVD a multimédií, provozovatelé DVD půjčoven a kin, výrobci reklamních spotů, vydavatelé CD, DVD a jiných zvukových nosičů, provozovatelé hotelů, penzionů, ubytoven a výrobci, dovozci nebo příjemci nenahraných CD/DVD a výrobci a dovozci nebo příjemci CD/DVD vypalovaček.

Kritéria pro způsob vyplácení autorských odměn upravuje Osou vytvořený rozúčtovací řád s bodovací tabulkou.

Počátky OSA sahají do roku 1919. Organizace byla původně založena za účelem podpory skladatelů vážné hudby, kteří dostávali peníze za uvedení díla. Současná OSA je neziskové občanské sdružení registrované v roce 1996, jako přímý právní nástupce svých předchůdců.

2. 2. 2012 15:20

reklama
Pokračujte dál
reklama
reklama
reklama
reklama

Sponzorované odkazy

reklama