reklama
 
 

Očkování

13. 5. 2012
Očkování je podání očkovací látky za účelem budoucí ochrany před nákazou a rozvinutím choroby.

Očkování neboli vakcinace je podání očkovací látky - vakcíny - organismu za účelem jeho budoucí ochrany před nákazou a rozvinutím určité infekční choroby. Princip je založen na skutečnosti, že imunitní systém obratlovců je "učenlivý" a po setkání s daným antigenem (molekulou vyvolávající imunitní odpověď) si vytváří paměťové buňky pro produkci protilátek. Ty při druhém setkání umožňují velmi rychlou aktivaci obranné linie, jež plnému propuknutí choroby zabrání.

Očkování snížilo výskyt některých dřívějších metel lidstva prakticky na nulu, i když toto se bohužel netýká mnoha rozvojových zemí. Zcela vymítit se podařilo pouze pravé neštovice (poslední případ v roce 1977), protože jimi trpěli výlučně lidé a neměly v přírodě další rezervoár. S očkováním proti nim se přestalo počátkem 80. let. Virus je však dosud skladován v některých vojenských laboratořích USA a Ruska.

Dříve se užívalo k očkování i takzvaných živých vakcín. S těmi se u lidí v běžném očkovacím kalendáři již nesetkáme. Jde o oslabené patogeny, s omezenou virulencí, nicméně nikoliv nulovým infekčním potenciálem, který se mimo jiné skrývá i v možnosti vylučování patogena očkovaným jedincem do prostředí a rizika vzniku mutantu s novými biologickými vlastnostmi. Jednou z mála současných, živých a oslabených vakcín (atenuovaných) je vakcína proti tuberkulóze (TBC) - BCG (Bacillus Calmette-Guérin). Očkování proti TBC se proto také říká kalmetizace. Dříve se používal tento typ vakcíny při očkování proti dětské obrně (poliomyelitis).

Běžné současné vakcíny jsou tvořené inaktivovanými ("mrtvými") virovými částicemi (dětská obrna, chřipka), modifikovanými toxickými molekulami, jako jsou různé proteiny, glykoproteiny a podobně - tzv. toxoidy, z bakterií (záškrt, tetanus) či jiných mikroorganismů. Nejmodernějším současně používaným typem jsou konjugované vakcíny; jsou tvořeny více typy antigenů. Hlavní výhodou je naučení organismu reagovat dostatečně silně na některé "podprahové" molekuly tak, že jsou spojeny s nějakým silným antigenem nebo molekulou, která umožní potřebnou imunitní reakci. Řada dalších typů je nyní ve fázi testování.

Povinná očkování v České republice

Záškrt (diphteria), černý kašel (pertussis), Haemophilus infuenzae B, dětská obrna (poliomyelitis), žloutenka typu B (hepatitis B), tetanus. Tato očkování se provádí tzv. hexavakcínou ve 3., 5., 11. a 18. měsíci věku v ordinaci dětských lékařů.

Spalničky (morbilli), zarděnky (rubeola) a příušnice (parotitis) se očkují v 15. a 21.-25. měsíci.

Záškrt, tetanus a černý kašel se ještě přeočkovává v 5 letech a v deseti ještě přibude dětská obrna. Tetanus pak přibližně každých deset let s tím, že je možné nejdříve stanovit hladinu protilátek a poté rozhodnout, zda je přeočkování zapotřebí.

Další volitelná očkování

Meningokok typu C

Jde o bakterii Nesseria meningitidis. Napadá především zdravé dospívající a přenáší se výhradně blízkým kontaktem s nosičem. Tím je vždy člověk, který nemusí vykazovat vůbec žádné příznaky onemocnění. Průběh infekce může být i poměrně mírný, v některých případech ale dojde k rozvoji meningitidy (zánět mozkových plen) a otravě krve. V takovém případě trpí infikovaná osoba horečkami, zvrací, na těle se objevují červené tečky (petechie) či podlitiny a záhy upadá do bezvědomí. Inkubační doba je krátká - 1 až 8 dní.

Klíšťová encefalitida

Patogenem je virus přenášený klíšťaty. První příznaky jsou spíše chřipkové - bolest hlavy a kloubů, horečky a malátnost. Po této fázi může dojít i k uzdravení, anebo naopak k progresi onemocnění. Děti trpí obvykle zánětem mozkových plen a dospělí zánětem mozku (encefalitidou). Onemocnění po sobě asi v 25 % zanechává trvalé následky v podobě obrny končetin, chronických bolestí hlavy či depresí. Inkubační doba trvá od sedmi dnů do jednoho měsíce. V některých případech nemocný umírá.

Pneumokok

Bakterie způsobující většinou záněty středního ucha a nosních dutin, ale její invazivní forma má na svědomí zápaly plic (pneumonie), meningitidy či otravy krve. Nebezpečné jsou zejména pro malé děti a oslabené jedince. Septické stavy a meningitidy mohou být i smrtelné. Očkování je možné již od dvou měsíců a často se pneumokoková vakcína podává společně s hexavakcínou.

Papillomavirus (HPV - Human Papillomavirus)

Původce rakoviny děložního čípku. Tento virus se přenáší pohlavním stykem a navozuje patologické změny na sliznici čípku. Tyto změny se mohou stát východiskem rakovinného bujení a vzniku karcinomu. Virus je masivně rozšířený a statistiky uvádějí promořenost přibližně 80 %. To znamená, že přibližně tolik sexuálně aktivních žen se s ním někdy setkalo. Očkují se dívky a ženy ve věku 9 – 26 let. Nejefektivnější je očkování před zahájením pohlavního života. Na trhu existují dva typy vakcín - Cervarix a Silgard, které se liší pokrytím sérotypů. Inkubační doba od infekce, přes prekancerózu po rakovinu je řada let. Nejlepší prevencí, kromě očkování, je používání kondomu, nízký počet sexuálních partnerů, protože opakovaná infekce riziko zvyšuje, a samozřejmě pravidelné gynekologické prohlídky. Hlavním diagnostickým nástrojem je cytologické vyštření.

13. 5. 2012

reklama
Pokračujte dál
reklama
reklama
reklama
reklama

Sponzorované odkazy

reklama