Milada Horáková

17. 4. 2013 20:04
Milada Horáková byla političkou národních socialistů, vězněná za druhé světové války a po komunistickém převratu odsouzená k trestu smrti.
Milada Horáková před soudem.
Milada Horáková před soudem. | Foto: Aktuálně.cz

Milada Horáková, rodným příjmením Králová, vystudovala právnickou fakultu, aktivně působila v mnoha ženských organizacích a za druhé světové války byla perzekuována nacistickým režimem. V politické kariéře pokračovala i po válce. Po komunistickém převratu a smrti Jana Masaryka se sama vzdala poslaneckého mandátu. Dál pomáhala rodinám postiženým komunistickým terorem a udržovala kontakty s ilegálními organizacemi zakázaných stran.

Zatčena byla v září 1949, soud probíhal od konce května 1950. Milada Horáková byla jako jediná žena v dějinách československých komunistických procesů odsouzena k smrti. Popravena byla 27. června 1950.

V roce 1991 získala Milada Horáková posmrtně řád T. G. Masaryka I. třídy in memoriam. Na výročí jejího úmrtí připadá Den památky obětí komunistického režimu.

V letech 2007-2008 se uskutečnilo soudní řízení s Ludmilou Brožovou-Polednovou, prokurátorkou z padesátých let, která byl za účast na justiční vraždě odsouzena k odnětí svobody v délce 6 let. Od dubna 2009 nastoupila trest. V roce 2010 byla po prezidentské milosti propuštěna. Jako důvod uvedl prezident její věk, zdravotní stav a skutečnost, že si část trestu odseděla.

Raná léta

Milada Horáková se narodila na první Boží hod roku 1901. Starší sestra a mladší bratr se dospělosti nedožili, rodiče Královi měli kromě Milady ještě jednu dceru. Její politický aktivismus se projevil už při studiu na reálném gymnáziu na Vinohradech. Účastnila se protiválečného průvodu 1. května 1918, za což byla ze školy vyloučena a musela dokončit střední školu na dívčím lyceu.

Její přesvědčení a touha pomáhat potřebným ji přivedly do Československého červeného kříže. Začala studovat právnickou fakultu, na níž odpromovala v roce 1926. Následující rok se vdala za spolužáka Bohuslava Horáka a celá rodina přešla na evangelickou víru. Manželům se narodila dcera.

Za první republiky

Sociální cítění ji přivedlo i k její první postudijní práci na Ústředním sociálním úřadu hlavního města Prahy. Do její kompetence spadaly nadace a oddělení péče o matku a dítě.

V průběhu dvacátých let sílily její tendence angažovat se v otázce postavení ženy ve společnosti. Ještě za studií se seznámila se zakladatelkou českého ženského hnutí Františkou Plamínkovou. Horáková se stala členkou Ženské národní rady, kterou mnohokrát zastupovala na mezinárodních konferencích.

V roce 1929 vstoupila do Čs. strany národně socialistické.

Koncem třicátých let a zejména po Mnichovské dohodě pomáhala zajistit zabezpečení vysídlených rodin a podílela se na plánu rehabilitačních půjček ožebračených živnostníků. Její práce v úřadu však skončila s politikou snižování zaměstnanosti žen za druhé republiky.

Za druhé světové války a do roku 1948

S příchodem nacismu činnost Milady Horáková neochabovala. Fungovala v rámci právnické skupiny vypomáhající odbojové práci Politického ústředí (Ústřední vedení odboje domácího).

Byla taktéž členkou petičního výboru Věrni zůstaneme. Sociální cítění uplatnila při pomoci rodinám zadržených odbojářů a zahraničních letců.

2. července 1940 ji gestapo i s manželem zatklo. Dva roky strávila ve vyšetřovací vazbě, další dva roky pak v Malé pevnosti v Terezíně. Následně se dostala k německému lidovému soudu, kde byla v říjnu 1944 souzena. Navržený trest smrti byl snížen na osm let ve věznici v Horním Bavorsku, kterou osvobodila americká armáda.

Po skončení války se navzdory přání věnovat se už jen rodině vrátila k politice. 14 října 1945 byla zvolena poslankyní do Prozatímního národního shromáždění a angažovala se ve Svazu osvobozených politických vězňů.

Usilovala o obnovení Ženské národní rady, komunistické ministerstvo vnitra však vytvořilo Radu československých žen. Milada Horáková alespoň zasedla v předsednictvu této organizace. Na politické půdě výrazně usilovala o plnohodnotné a zákonné fungování retribučních soudů, které se až příliš uchilovaly k usvědčování viníků za každou cenu. Její postoj narážel na zájmy komunistických politiků.

Nástup komunismu a inscenované soudní procesy

Svého poslaneckého mandátu se vzdala po smrti Jana Masaryka, nedobrovolně ji akční výbor vyřadil z Rady československých žen. Navíc nenásledovala některé spolustraníky, kteří přešli od národních socialistů k socialistické straně. Raději pomáhala rodinám postiženým komunistickým terorem a udržovala kontakty s emigranty a ilegálními organizacemi zakázaných stran. I proto byla 27. září 1949 zatčena StB. Její muž se vyhnul zatčení a emigroval.

Milada Horáková se pak stala jednou z tváří komunistických procesů. Byla obviněna ze záškodnické činnosti proti republice. Soud začal 31. května 1950 a vedle Horákové u něj stanuli i další reprezentanti národních socialistů, sociální demokracie a lidovců.

Milada Horáková byla odsouzena k trestu smrti stejně jako tři další obvinění: J. Buchal, O. Pecl a Z. Kalandra. O prezidentskou milost na rozdíl od jiných osobně nežádala. Trest byl vykonán 27. června 1950.

Až po sametové revoluci v roce 1991 jí byl Václavem Havlem udělen řád T. G. Masaryka I. třídy in memoriam.

 

Právě se děje

Další zprávy