Ačkoliv samonosná karoserie byla něčím, co konstruktéři u československých autobusů dlouho prosazovali, realita výroby byla docela odlišná a na skutečně sériový model s touto koncepcí se čekalo až do poloviny 60. let. S jedinou výjimkou, kterou představoval horský autobus vyvinutý Karosou a Tatrou. Model líbivých tvarů nakonec příliš neobstál, dnes je však zajímavou raritou.
Která historická Jawa má největší cenu? Pro mnohé je to 500 OHC. Z globálního hlediska ale není sběratelsky zajímavá, mánii vzbuzuje především mezi českými nadšenci. Ale skutečně si zaslouží tolik pozornosti?
Kolos nebo Drtikolka, pod těmito přezdívkami byla známá Tatra 813. Původně vojenský terénní nákladní automobil, který se nezalekl žádného terénu a v pozdějších civilních verzích odtáhl prakticky všechno, na co socialistické hospodářství ukázalo. Bylo to jedno z nejschopnějších aut kopřivnického vývoje, na které spousta lidí dodnes nedá dopustit.
Vlastně to nebylo úplně běžné, mít v 80. letech dvanáctsettrojku jako rodinné auto. Ale Zdeněk, otec mých dvou kamarádů z chalupy odvedle, právě takovou měl. A kdy jindy vytáhnout osobní vzpomínky na auto, které bylo zastaralé, už když se představilo, než v den oslavy 55. výročí od vyrobení prvního kusu.
Rok 1989 byl pro země východního bloku zlomový. Komunistický režim v naprosté většině z nich padl, někde za poklidných, jindy poněkud krvavějších okolností. Byl to pro mnohé poslední rok, kdy nemohli volně cestovat nebo si koupit bez problémů některé z modernějších západních aut. Jak to na silnicích nejen v Československu pár měsíců před pádem železné opony vypadalo, si připomeňte v galerii.
České BMW či mladoboleslavská Alfa Romeo. I takovými přívlastky lidé čas od času častují asi nejznámější nikdy nerealizované československé auto. Škoda 720 mohla být v lecčems přelomová a výrazně posunout československé strojírenství. Vznikla však v době, která podobným projektům nepřála, takže zůstala jen spousta nikdy nezodpovězených otázek "co kdyby".
Dosluhující trabanty, jejichž dovoz skončil o rok později, zastaralé hranaté wartburgy nebo všudypřítomné škodovky. Ani rok 1983 nebyl na československých silnicích kdoví jak zajímavý. Absolutní prim hrála auta socialistických značek, a třebaže výroba rostla, pořadníky na nové vozy nebraly konce. Připomeňte si, kolik stála nová auta před 40 lety.
Včera statusový symbol a objekt touhy, dnes pracovní a volnočasový nástroj s maximální funkcionalitou. Tak přesně tímhle popisem změny vnímání automobilu otevíral Fiat před čtvrt stoletím tiskovou zprávu k MPV Multipla. Modelu, který svým pojetím dokázal šokovat celý svět. Ať už designem, nebo prostorností a variabilitou. Vznikl tehdy nadčasový vůz, který mnozí docenili až po letech.
Jen několik stovek metrů od slavného Checkpointu Charlie, tedy místa přechodu ze západního do východního Berlína, je poněkud příznačně muzeum trabantů. Aut z duroplastu, která se stala symbolem života v NDR a nakonec i pádu Berlínské zdi. Co do velikosti sice expozice pompéznosti muzea ve Cvikově nedosahuje, i tak je ale na co se dívat.
Populární, ale zastarávající. Tatra 148 v 70. letech navázala na předchozí model T138 a vylepšila ho, silniční nákladní auta se ale v zahraničí rychle vyvíjela. Uvědomovali si to i v Kopřivnici, uvést skutečně revoluční model jim ale trvalo ještě deset let. Až v roce 1983 začala výroba nové Tatry 815, která přinesla trambusovou kabinu a novou řadu motorů.
Jeho tvůrci měli takový strach, aby je někdo neokopíroval, že ho testovali v naprostém utajení, a než aby padl do rukou Hitlerovi, raději skoro všechny vyrobené kusy sešrotovali. Citroën 2CV zažil turbulentní začátky, o to více lidí ale v poválečné Evropě dokázal zaujmout. Jednoduché, levné auto, kterému nikdo neřekne jinak než kachna, slaví 75. narozeniny.
LIAZ zmítaný finančními problémy ukázal v září 1996 svou poslední naději na úspěch. Po privatizaci se do úspěšného konce povedlo dotáhnout vývoj prototypu nového tahače řady 400, později prodávaného pod mnohem známějším označením Xena. Ačkoliv měl své mouchy, šlo o relativně moderní nákladní auto se zajímavou cenou i použitou technikou. Úspěchu se ale nedočkal.
Eisenach, Žeraň, Toljatti nebo Colibasi. Jen některá z míst, kde socialistické vlády postavily velké továrny na výrobu desetitisíců automobilů pro masy. Nejprve s vysokým podílem ruční práce, který ale mechanizací postupně klesal. Na sérii dobových fotografií se podívejte, jak to vypadalo v továrnách velkých automobilek za socialismu za hranicemi Československa.
Piano, žehlička nebo godzilla. To jsou jen některé z mnoha přezdívek, které si vysloužily slavné automobily minulosti. Společné mají to, že vznikly na druhé straně železné opony, v takzvané kapitalistické cizině. Ovšem i auta plnící roli "socialistického snu" se dočkala mnoha zajímavých lidových označení. Někdy méně lichotivých, často však výstižných. Jak se v nich orientujete?
Plánovači za minulého režimu vždycky uměli stavět vzdušné zámky a slibovat nesplnitelné. U aut to platilo dvojnásobně, když házeli statisíci vyrobených kusů a miliony na vývoj. Nejen politická zadání ale vedla k mnoha zajímavým konceptům, které v průběhu let zkonstruovali v AZNP Mladá Boleslav, tedy dnešní Škodě Auto. Alespoň některé z tehdejších prototypů si připomeňte v galerii.
Rumunské Dacie zná dnes prakticky celá Evropa a i v zemích, kam se původně levná auta vůbec neměla dostat, dnes Duster či Sandero trhají prodejní rekordy. Všechno přitom začalo před 55 lety, v srpnu 1968 vyrobila automobilka v Mioveni první kusy sedanu 1100, což byl jen mírně upravený Renault 8. Nechyběl u toho samozřejmě ani rumunský diktátor Nicolae Ceausescu.
Redakce Aktuálně.cz před časem vyzkoušela, jak se jezdí na Jawě 350 Nanuk, modrobílém týneckém motocyklu, na kterém za socialismu jezdili policisté. Nádherně zrenovovaný kousek je unikátní tím, že má původní laminátovou karoserii. Jaký je příběh tohoto konkrétního kusu? A máte vy doma tuto motorku? Ozvěte se nám.
Fiat 126p, Zastava 750 nebo ZAZ Záporožec. Malá auta, která východní blok miloval a kupoval - i kvůli jejich nízké ceně - ve velkém. Jenomže ne každý nápad na lidové auto se tak úplně ujal, případně zase nebyl určený masám, ale jen určité skupině obyvatel. Připomeňte si zapomenutá socialistická miniauta: třeba rumunský Smart nebo sovětskou obdobu Velorexu.
Co je pro Čechy Škoda RTO, to je pro Maďary Ikarus řady 200. Autobus, který je z českých a slovenských silnic známý jen v jediné verzi: kloubové, které se říkalo čabajka nebo harmonika. Řada 200 ale byla mnohem širší, zkuste si někdy na některém maďarském automobilovém webu zadat její jméno do vyhledávače. Pravděpodobně vám vyjede několikadílná série, která se historií tohoto autobusu zabývá.
Kdo vyráběl nejhezčí auta za železnou oponou? Před časem jsme zveřejnili přehled socialistických aut, která možná nebyla technicky na úrovni západních modelů, doháněla je ale minimálně vnějším vzhledem. Spolu s tím šla ruku v ruce i výzva čtenářům, aby se podělili o názor, která socialistická auta se jim nejvíce líbila. A trochu se to nakonec přetavilo i do osobních vzpomínek.
