





















































Železnice byla za socialismu ve schizofrenním postavení - na jednu stranu se do ní přestalo investovat a železničáři byli zbaveni výhod i společenské prestiže, na tu druhou zase komunisté vlaky nutně potřebovali, jinak by neměl kdo dovézt uhlí do elektráren, rudu do hutí a soudruhy ze spřátelených zemí na oficiální návštěvy. Život na kolejích byl tehdy stejně absurdní jako doba sama.



Druhá polovina 80. let by se v Rusku klidně dala označit za období naděje. Michail Gorbačov obrátil kormidlo země směrem k reformám a chvíli to vypadalo, že po letech totalitního uvažování konečně přichází potřebná a očekávaná demokratizace. Odrazilo se to i na vývoji automobilů, které byly najednou mnohem méně okázalé. Tak jako ZiL 4102, poslední pokus o nastartování papalášské automobilky.



Motorové vozy měly oproti klasickým vagónům taženým lokomotivou řadu výhod, o nichž se ostatně českoslovenští železničáři mohli přesvědčit už krátce po vzniku samostatného státu. Jako jedni z prvních na světě jimi začali nahrazovat parní lokomotivy nejprve na lokálkách, později i na hlavních tratích.



Sovětští diplomaté to prý kdysi označili za největší automobilovou loupež všech dob. Nikdo přitom neukradl nějaká limitovaná superauta, ale na první pohled obyčejná Volva 144. Severní Korea si jich v sedmdesátých letech objednala tisícovku, dodnes ale za ně nezaplatila.



Na počátku byla tragická nehoda při závodech formule 1 v Nizozemsku, na konci záchranný tým, který ve východním bloku neměl obdoby. Objevoval se tak na největších závodech, včetně F1 v Maďarsku. Tam vznikla i slavná fotka, na níž Tatra srazila závodníka Taki Inoueho. Teď se fascinující příběh záchranného týmu Narex, a především jeho zakladatele Cyrila Svobody, dočkal knižního zpracování.