Stroj známý též pod označením S-100 nebo SSJ-100 je, spolu s Antonovem AN-148, nejmodernějším civilním letadlem ruské výroby. Do komerčního provozu se dostal se zpožděním, kvůli vývoji a výrobě motorů, v roce 2011. V současnosti jej na pravidelných linkách provozuje národní ruský přepravce Aeroflot a arménská společnost Armavia. V květnu 2012 se zřítil předváděcí stroj Suchoj Superjet na úbočí hory Salak jižně od indonésského města Jakarty.

Let měl být komerční propagací letounu, která měla přilákat tamní kupce. Smlouvu na dodávku strojů již mělo podepsanou několik společností. Vláda nákup strojů po nehodě pozastavila. Letadlo s problémy manévrovalo a roztříštilo se o úbočí hory. Nehodu nepřežilo 45 osob.

Tento stroj by měl v Rusku postupně nahradit již zastaralé Jakovlevy a Tupolevy. Výrobce má však smělé ambice i ohledně světového trhu, z něhož by rád nakonec ovládl 10%. Výrobní řada SSJ-100 je tvořena třemi základními variantami, lišícími se zejména v délce, a tedy i průměrné přepravní kapacitě - 60, 75 nebo 95 cestujících.

Nejmodernější Suchoj není dílem jediného výrobce. Na výrobě rozličných komponent se jich podílela celá řada. Klíčový prvek - motory - vyrábí francouzsko-ruská společnost Power Jet. Kompletace strojů provádí asociace Komsomolsk-on-Amur Aircraft Production a marketing zajišťuje italsko-ruská firma SuperJet International.

Vývoj stroje začal v roce 2000 a podíleli se na něm v roli konzultantů inženýři z amerického Boeingu. První zkušební lety začaly v únoru 2008 a v roce 2009 se nové suchoje předvedly na letecké show v Paříži (Paris Air Show). V únoru 2012 získal stroj certifikaci od Evropské agentury pro bezpečnost v letectví, čímž byl celý proces uvedení na evropský trh a do evropského vzdušného prostoru dokončen.