Životopis
Narodil se jako Antonín Bernášek do rolnické rodiny v roce 1877 v Kokovicích u Slaného. Studoval ve Slaném, od tercie pak v příbramském arcibiskupském konviktu. Drsná disciplína internátu mu intenzivně připomněla svobodný život na vesnici.
Na škole se seznámil s Hanušem Jelínkem, který v té době redigoval studentský časopis Zora, v němž vyšly Tomanovy první verše. Po maturitě se přestěhoval do Prahy, kde v roce 1896 začal studovat práva na Karlově univerzitě. Vedl bohémský život a obor nakonec nedokončil. Střídal různá povolání a živil se mj. jako úředník.
Základní údaje
Narození: 25. února 1877, Kokovice
Úmrtí: 12. června 1946, Praha
Rodina: svobodný
Sympatizoval s několika literárními skupinami mladé generace. Byl při založení Kruhu spisovatelů v roce 1902 a Volného literárního sdružení Syrinx. Mezi lety 1896 až 1898 psal Toman svoji prvotinu Pohádky krve, kterou si sám vydal.
V 25 letech v roce 1902 mu vyšla sbírka Torzo života. V té době se pravidelně zúčastňoval života ve slavné olšanské vile S. K. Neumanna a jeho anarchistického kruhu Nový kult. Pracoval jako redaktor Národních listů, psal do časopisů jako Lumír nebo Lípa, kde zveřejňoval překlady francouzských děl. Po první světové válce pracoval pro Lidové noviny.
Karel Toman zemřel 12. června 1946 po dlouhé a těžké nemoci. Je pohřben na vyšehradském Slavíně.
Dílo Karla Tomana
Svým lyrickým dílem je Toman řazen do generace tzv. anarchistických buřičů. Jeho první básně vycházely z opakovaných návštěv severu Čech, kde pobýval mezi horníky a anarchistickými organizátory.
Nejznámější sbírkou je Torzo života (1902), v níž vyjádřil bolest a krizi člověka zápasícího o osvobození. Milostné verše mají tragický ráz, zároveň však obsahují katarzi, která vede k nové naději.
Přehled nejdůležitějších děl
Pohádky krve, Torzo života, Sluneční hodiny, Verše rodinné a jiné, Měsíce, Stoletý kalendář
Ve sbírce Melancholická pouť (1906) vychází ze svých cest po Evropě, kdy navštívil Londýn, Paříž nebo Berlín, kde poznal osamělost člověka ve velkoměstě, ale také solidaritu. Zažil vzdor těch, kteří se bouřili. Byl svědkem kolektivní energie a její neorganizovanosti. Poznal mnoho lidí z různých vrstev a vždy se zajímal spíše o osobní příběhy než programy a teze.
Červenec Svatý stín strážný bdí nám nad domovem, hlas jeho slyšet v tichu: Pamatuj! A v šumu listí, v chladné písni vod hlas jeho slyšíš, slyšíš doprovod: Pamatuj! Ne záře hranice, jen víra, zápal tvůj, čin s mužným slovem ať provází tě po Čechách. Ne bengál vylhaný, jen tichý stálý plamen ať hoří v duších. Svatý stín strážný bdí nám nad Čechami a děti v kolébkách nám posvěcuje vzdušným pocelem. úryvek ze sbírky Měsíce
Sluneční hodiny (1913) obsahují smířlivé verše. Toman již necítí nutnost účasti na vzpouře. Převažuje zde již láska k životu, ale stále je patrný jeho nonkonformismus a negativní postoj k vyšší třídě. V roce publikování sbírky se již názorově rozešel s anarchismem a nastalo v jeho životě apolitické období, a to až do první světové války.
Ve sbírce Měsíce (1918) píše o každém z dvanácti měsíců. Oslavuje tradici, domov nebo společenstvo lidí, používá mnoho metafor. V Hlasu ticha (1923) převládají náměty ze základních rozporů společnosti. Veršuje také o válce v celé její surovosti a vystihuje první poválečná léta, kdy se lidé probírají z krvavého snu skrz radost z nejprostších věcí.
Poslední Tomanova sbírka Stoletý kalendář (1926) se mj. vrací ke krvavým událostem v Rusku a hledá, co dobrého mohou přinést. Sbírka je však bohatá na nejrůznější témata a nejčastěji se v ní objevuje motiv snu.
