Životopis
Narodil se v květnu 1892 v Jilemnici do rodiny obchodníka s kůží. Gymnázium studoval nejdříve v Hradci Králové (1905–1908), poté ve Dvoře Králové, kde roku 1914 odmaturoval.
Studoval právnickou fakultu na vídeňské univerzitě, ale vypukla první světová válka, tak musel narukovat. Zúčastnil se boje na ruské frontě. V roce 1916 byl na Ukrajině zajat a strávil rok v zajateckém táboře Tockoje.
Základní údaje
Narození: 10. května 1892, Jilemnice
Úmrtí: 7. března 1972, Praha
Rodina: dcera Jana (spisovatelka)
V roce 1919 ho převezli do tábora Berezovka na Sibiři. Tam vstoupil do československých legií. Absolvoval výcvik v Žitomíru, ale protože kvůli mrazům ztratil prst, byl zaměstnán v kanceláři.
Do vlasti se vrátil v únoru 1920 a živil se jako ministerský úředník. Během okupace musel ze zaměstnání odejít, po válce se do něj vrátil. V říjnu 1947 odešel do důchodu a věnoval se psaní.
Dílo Jana Weisse
Ve 20. letech napsal drama Penza (1926), které vyšlo v Legionářských besedách. Vydal časopisecky několik povídek, mezi které patří Ruce (1924) publikované v Československé samostatnosti, Sen v časopise Cesta či Dům o tisíci patrech (1928), který vycházel na pokračování. Psal také do Topičova sborníku, Lumíra, Plánu nebo Aventinského magazínu.
Podle povídky Bianka Braselli, dáma se dvěma hlavami vznikla stejnojmenná televizní inscenace v roce 1986 a volně dle povídky Sen vznikl krátkometrážní snímek téhož názvu (2002).
Výběr z děl
Dům o tisíci patrech, Bláznivý regiment, Barák smrti, Spáč ve zvěrokruhu, Volání o pomoc, Hádání o budoucím
Po válce publikoval v Literárních novinách, Hostu, Dikobrazu, Květech, Lidových novinách nebo Lidové demokracii. Napsal také několik rozhlasových her, a to Trojúhelník (1933) nebo Návštěva z hvězd (1948), která je utopistickým příběhem o příletu mimozemšťana.
Ve svých dílech reflektoval své zajetí. Pro jeho tvorbu je také typické prolínání reality a snu. Ve sbírce devíti povídek Barák smrti (1927) expresionistickým stylem zachytil pocity hrůzy zajatce.
Kdosi malinký, docela zakrslý, sedí na dně klubovky. - Spíše děvčátko s rezavými vlásky - ani hlavička mu není vidět... Brok po špičkách obešel klubovku. Na jejím dně uviděl drobného, suchého človíčka s ohyzdným obličejem v brčálově zeleném župánku. Skleslé tváře utvořily po stranách úst dvě odporné vrásky. Ohrnutý spodní ret byl zčernalý a suchý až k dásni. Od úst mu stékal pramen rezavých vousů, který se pod bradou štěpil ve dva tenké provazce, sahající až do klína. úryvek z románu Dům o tisíci patrech
Román Dům o tisíci patrech (1929) vypráví o nemocném zajatci, jehož horečnaté sny se promění ve fantastický příběh o odlidštěném světě, který ovládá tajemný diktátor. Bláznivý regiment (1930) je sbírkou próz a uzavírá Weissovu první spisovatelskou etapu, v níž čerpal ze svých válečných zážitků.
Společenské dění autora zajímalo v románu Mlčeti zlato (1933), který satiricky popisoval meziválečné politikaření. Spáč zvěrokruhu (1937) vypráví o zvláštním studentovi, který se fyziologicky přizpůsobuje ročním obdobím. Román s fantaskními motivy se nevyhýbá sociálním problémům tehdejší společnosti, a to nezaměstnanosti inteligence.
Během okupace se zaměřil na psychologický popis emocí. Vydal jinotajný román Přišel z hor (1941), který se odehrává před první světovou v jeho rodném městě a vypráví o oživení tradice mytického Krakonoše, kterého si zahraje tajemný pan Pošepný.
V Povídkách o lásce a nenávisti (1944) se Weiss snažil posílit národ. Realistický román Volání o pomoc, který popisoval nacistickou okupaci, vyšel rok po válce.
Po roce 1945 se věnoval proměně člověka ve společnosti, která mířila k socialismu, a to ve sbírce povídek Příběhy staré i nové (1954). Vydal také několik děl vědecko-fantastického žánru, a to Země vnuků (1957), O bílém koni (1959), Družice a hvězdoplavci (1960) a Hádání o budoucím (1963).
