Asi nejdůležitější letošní pokrok v péči o zdejší krajinu se týká místa, o němž málokdo ví. Stát se domluvil sám se sebou a po dekádách marnosti se konečně začíná lépe starat o patrně nejvzácnější z těch končin, které se dosud netěšily skoro žádné ochraně.
Jedním z největších těles, která kdy zasáhla povrch Země, je známý tunguzský meteorit. V červnu roku 1908 dopadl na území ruské Sibiře, kde zlikvidoval lesy o ploše více než dvou tisíc kilometrů čtverečních. Přesné místo dopadu ani zbytky meteoritu se však zatím stále nepodařilo najít. Exploze byla podle vědců z americké NASA 185krát silnější než výbuch atomové bomby v Hirošimě.
Když les zasáhne přírodní kalamita, nemusí to nutně znamenat katastrofu. Příroda si dokáže poradit s kůrovcem, vichřicí nebo třeba požárem. Důkazem jsou bezzásahové lokality v českých národních parcích, které se bez pomoci člověka vzpamatovávají z nějaké pohromy. Mrtvé a spadané dřevo se netěží, ale nechává se zarůst novým životem. Přirozená obnova je navíc účinná zbraň proti klimatické krizi.
"Frekvence houbařů je nyní v lesích velmi vysoká jako při sezoně," říká ostřílený mykolog-amatér Zdeněk Pelda. Ví, o čem mluví, les je jeho druhým domovem už téměř sedmdesát let. Chodí do něho často, jak to jen jde. "Zkušení houbaři najdou houby i na silvestra," dodává. Sami se podívejte, že ačkoliv je půlka listopadu, lze i dnes v lesích stále najít dostatek jedlých hub. Jen musíte vědět kde.
Koalům z australského Nového Jižního Walesu zcela vážně hrozí vyhynutí. Spousta dobrovolníků se dala do boje o jejich záchranu. Úsilí těchto lidí i smutný osud zvířat, jejichž populace je decimována požáry, kácením lesa i rozrůstáním měst, zachytil svým objektivem fotožurnalista Loren Elliott.
Rus Alexej Leonov se jako první člověk odvážil vstoupit do volného vesmíru. O několik hodin později mohl ale umrznout v sibiřské tajze. Loď Voschod 2 přistála 19. března 1965 po dramatickém sestupu v hustých lesích Permské oblasti. Dnes se těžko dostupné místo snaží pro turisty zpřístupnit místní dobrovolníci.
V lesích v kanadském Québecu se ukrývá "česká" vesnice. Postavili ji předci Johna Anthonyho, kteří sem v roce 1846 emigrovali. On sám obývá jediný dům, ve kterém ještě někdo žije. Stavby jsou inspirované českou architekturou, nechybí vinice ani kostelík. Dávní majitelé si dokonce z Prahy nechali dovézt staré lampy a z Tábora jezulátko do kostela.
Ověřte si v kvízu, zda poznáte, které houby můžete bez obav sbírat a které naopak v žádném případě ne.
Krajinářský fotograf Martin Rak je možná známější v cizině než doma. Když ještě existovala sociální síť Google Plus, měl na ní přes milion fanoušků. Jeho fotografie však okouzlují lidi i na Instagramu a Facebooku. Nyní se rozhodl, že chce pomoci chřadnoucím českým lesům, ve kterých tak rád fotografuje.
Houbaři vzali lesy útokem a na sociálních sítích se chlubí plnými košíky. Pošlete nám i vy své houbařské fotky z letošního roku. Ze zaslaných snímků vybereme 15 nejlepších a o vítězném úlovku pak budou hlasovat čtenáři. Tři nejlepší odměníme.
Zatímco dnes se nejvyšší české hory mohou pochlubit ojedinělou arktoalpinskou tundrou obydlenou alpskými i severskými druhy, kvůli postupnému oteplování by Krkonoše s nejstarším národním parkem na českém území mohly o svoji výjimečnost přijít.
Kůrovcová kalamita na Vysočině pokračuje. Reportéři Aktuálně.cz natočili její rozsah na konkrétním místě u městyse Mrákotín. Během roku a půl tu museli pokácet velké plochy lesů. Vytěženého dřeva je tolik, že je prakticky neprodejné.
Žijí stovky až tisíce let a některé výškou překonají i mnohapatrové budovy. Téměř čtyřicet starých sekvojovců, které jsou chloubou amerických národních parků, však loni předčasně uhynulo. Přestože nejde o příliš vysoké číslo, vědci zjistili, že problém se netýká jen stromů v Severní Americe. Jde o globální trend mezi starými stromy, který může navždy změnit vzhled lesů.
Státní podnik Lesy České republiky reagoval na kůrovcovou kalamitu pomalu. Vyplývá to z prověrky Nejvyššího kontrolního úřadu. Ačkoliv kůrovcová kalamita začala již v roce 2016, s plánem na systémovější řešení přišel podnik až o tři roky později. Ministerstvo zemědělství tehdy na razantnější řešení nijak netlačilo. Oproti dřívějším letům také podnik prodával dřevo méně výhodným způsobem.
Martin Rak patří ke špičkovým českým fotografům krajiny. Fotil na nejrůznějších místech světa, ale nejraději má české lesy a krajinu na severu Čech. "Právě lesy poslední dobou kvůli suchu hodně trpí," říká. I proto se rozhodl zapojit se do kampaně Zachraňme lesy. Jeho snímky lesa si můžete prohlédnout ve fotogalerii.
Ekologičtí aktivisté ze Společnosti přátel Jeseníků a Hnutí Duha obvinili Arcibiskupské lesy a statky Olomouc, že při kácení kůrovcem napadených stromů v lesích v druhé zóně chráněné krajinné oblasti Jeseníky způsobily rozsáhlé holiny.
V České republice se nachází hned několik velmi starých lesů s panenskou přírodou. Mezi nejznámější patří Boubínský prales na Šumavě a Žofínský prales v Novohradských horách. Divoké lesy ale lze najít také na Moravě. Podívejte se, kam všude se za nimi vydat.
Vody ubývá, studny vysychají, lesy mřou a snímky krajiny připomínají katastrofické filmy. Skoro jako by nás už mohl zachránit jen zázrak. Realita je přece jen veselejší. Krok správným směrem může udělat hned zítra ráno úplně každý.
Zima a začátek jara nevěstí nic dobrého. V půdě chybí až 40 % vody, ale to není to nejbolavější. Bát se musíme nedostatku vody v tocích, upozorňuje rektor České zemědělské univerzity Petr Sklenička. Připravili jsme se o kapacitu sedmi lipenských přehrad, tuhle vodu nedokážeme zadržet. V Česku jsou i stohektarová pole a ta podle naší studie fungují jako tepelný ostrov větší než okresní město, říká.
Mezi korunami stromů prosvítá slunce, ve vzduchu voní jehličí a zemina. Kolem dokola je slyšet ptačí zpěv a šustění větru. Les je nejen fascinující místo, kam lidé chodí na procházky nebo sportovat, ale také prostředek pomáhající najít ztracenou rovnováhu. S terapeutickými účinky lesa přišli před více než 30 lety japonští výzkumníci a poslední dobou se dostává i do služeb českých psychoterapeutů.
