Už druhou knihu pro děti vydal filozof a spisovatel Petr Koťátko. Po Wormsově světě, fantaskním románu z roku 2009, teď pro nakladatelství Meander stvořil pohádku nazvanou Anička, mluvící potok a další chovanci ústavu paní Majerové. Začal ji psát hned po narození své vnučky a jemné kresebné ilustrace vytvořila jeho dcera, světoznámá umělkyně Eva Koťátková.
Retrospektiva uměleckého experimentátora Milana Grygara je spolu s výstavou melancholických obrazů Josefa Bolfa tím hlavním, co pro začínající sezonu připravila Národní galerie ve svém nejsledovanějším sídle, pražském Veletržním paláci.
Dlouhá řada převážně kníratých hlav strnule zírá před sebe. Jsou to vyfotografované busty slavných Poláků od sochaře minulého století Alfonse Karného. Autorům snímků, Čechům Lukáši Jasanskému a Martinu Polákovi, však nejde o polskou historii. Jako obvykle u jejich projektů leží myšlenka souboru mimo námět.
Autorské knihy Petra Síse určené dětem vždy měly zvláštní kouzlo, pro které je brali vážně i dospělí. Pověst českého emigranta, jenž zná cenu lidské svobody, a přitom neztratil pouto k vlastní zemi, zesílila ve chvíli, kdy jeho novinová kresba reagující na úmrtí Václava Havla začala žít vlastním životem.
Čtyřicítka na krku přinesla nabitou sezonu umělci, jenž si říká Pasta Oner. Autor, který začínal jako sprejer a nyní se nejčastěji vyjadřuje popartově laděnými obrazy, přichystal jednu skupinovou výstavu a dvě sólové.
Jak co nejlépe připomenout nedělní 100. narozeniny Medy Mládkové, tanečnice, ekonomky, kunsthistoričky, mecenášky a zakladatelky Musea Kampa?
Kdyby současné výtvarné umění zachvátil showbyznys, pražské Malostranské náměstí by ode dneška nadvakrát obtočila fronta fanoušků.
Osud opuštěného ateliéru a pod širým nebem stojících soch mezinárodně uznávaného, před čtyřmi lety zemřelého umělce Aleše Veselého leží na srdci mnoha lidem včetně premiéra Andreje Babiše z hnutí ANO.
Před hlavním vchodem zámku Hluboká v jižních Čechách se proud návštěvníků rozdvojuje. Tenčí pramínek nemíří na hlavní nádvoří a odtud na klasické zámecké prohlídky, ale do zámecké jízdárny, kde má svůj výstavní prostor Alšova jihočeská galerie.
"Drahá Kateřino, budu se stěhovat. Kolik turistů mi může přijít pomoct?" Česká umělkyně Kateřina Šedá začíná mít pověst experta na řešení společenských problémů.
Konec světa ještě počká. Chrlící sopky a lámající se ledovce možná odkrývají něco nového, čemu člověk ze své výšky ještě neporozuměl.
Jsou kamarádi, i když si občas konkurují. „Třeba když se hlásíme na veletrh, ale to bereme čistě profesionálně. Dokážeme jít spolu na pivo,“ říká pražská galeristka Lucie Drdová a na mysli má dalších přibližně deset kolegyň a kolegů, kteří také zastupují vybrané české umělce.
Šapitó naplňuje sytý hlas operní pěvkyně. Ta přitom nad hlavou drží akrobatku v rozštěpu. Ministranti ve slipech létají na scéně připomínající kostel, zavěšení na lanech imaginárních zvonů. Vlasatý hromotluk drží za kotník neposedného malého klauna, který sebou třepe jako kuře před porážkou.
Kreslíř Jiří Slíva ztvárňuje Franze Kafku tak často, až jsou jeho portréty možná známější než dobové fotografie slavného spisovatele.
Svátečně ustrojená starší paní se v hronovské divadelní kavárně zvedne od stolu a popojde k jinému, u kterého sedí muž s bílou bradkou. „Vy jste pan Vávra,“ ujišťuje se, a když on kývne, srdečně mu poděkuje za včerejší představení.
Hudbu elektrických zásuvek doprovází šumění světel, vrnění síťových rozvodů a pískání bezpečnostních kamer.
Ve střešovické vile uznávaného malíře Emila Filly podle svědků visel zvláštní obraz: portrétu někdo odřízl hlavu, v rámu zůstalo jen modernisticky vyvedené tělo muže v obleku. Zřejmě to byl autoportrét, který roku 1910 namaloval Bohumil Kubišta, předčasně zemřelý Fillův přítel i rival.
"Všichni jsou takhle malí proti nám, protože máme zkušenosti z poprav. Každého z nás šli popravit a pak si to rozmysleli," vzpomínal v roce 1969 na 50. léta minulého století Mikuláš Medek.
V hlavním programu prestižní mezinárodní divadelní přehlídky ve francouzském Avignonu se po letech objevilo české představení.
Pro děti začali před dvěma lety architekt Ondřej Dušek a novinářka Karolina Jirkalová psát a kreslit knihu nazvanou K čemu jsou architekti.
