Policejní siréna houká a vyplašení turisté v centru Prahy se zastavují. Bílá dodávka zajíždí do průjezdu paláce Kinských na Staroměstském náměstí, obstoupená několika policejními auty.
Když francouzská básnířka Suzanne Renaudová poprvé přijela do Petrkova, pocítila takovou úzkost, že si ji pamatovala do konce života.
Na výstavě proslulého módního fotografa Helmuta Newtona v pražském Museu Kampa je jeho prací méně, než by člověk čekal na ohlášené retrospektivní přehlídce. Zato tu najde snímky dalších slavných autorů.
Anglická režisérka a scenáristka Pamela Howardová, nositelka Řádu britského impéria za služby divadlu, ráda používá tři barvy - červenou, žlutou a modrou. Stejnými barvami nejčastěji malovala také německá malířka Charlotte Salomonová, která v 26 letech zemřela v Osvětimi.
Meda Mládková se pro moderní umění nadchla díky obrazu Františka Kupky. Vlastně dvou, první byla secesně vyvedená Kabaretní tanečnice z roku 1900. Tu Mládkové a jejímu nastávajícímu kdosi daroval s doporučením, ať v Paříži za tím starým, původem českým malířem zajde, že by ji mohl zaujmout.
Balíky slámy na prostranství před Průmyslovým palácem pražského Výstaviště nikoho neudivují. Už přes týden trvá Pražské Quadriennale, mezinárodní přehlídka scénografického umění, a desítky podivných i nejpodivnějších performancí patří k programu.
Až od smíchovské náplavky v Praze večer zaduní zvon, znamená to, že právě končí skvělé cirkusové představení. Zvon ve stanu není jedinou zvláštností festivalu Arena, který včera začal: u břehu kotví divadelní loď Tajemství a na souši se otáčí dřevěný větrný mlýn.
Není čas na romantiku, vzkazuje režisér a zakladatel mezinárodně uznávaného souboru Farma v jeskyni Viliam Dočolomanský.
Světová přehlídka scénografie Pražské Quadriennale, která dnes začíná v Průmyslovém paláci, Křižíkových pavilonech a Malé sportovní hale na Výstavišti, se letos výrazně přibližuje současnému umění.
Cirque du Soleil je zřejmě jediný cirkus na světě, který umí vstoupit do filmového díla a poměřit se s ním jako rovný s rovným. Představení nazvané Toruk: The First Flight se dokonce hrdě prohlašuje za prequel světového hitu Avatar režiséra Jamese Camerona z roku 2009.
Na červeném koberci v pražské galerii MeetFactory defilují čtyři monstra. Blyští se a lesknou jako hvězdy showbyznysu, ale původ mají u plotny.
Až sedm tisíc let nazpět sahá společná minulost Česka a německé spolkové země Saska.
Když se před třiceti lety delegace portugalských studentů chystala přijet do Prahy a podpořit české kolegy, kteří při sametové revoluci organizovali demonstrace a stávky, jako symbol solidarity přivezli padesát tisíc růží. Květiny rozdali lidem na Národní třídě.
Když v roce 1930 malíř Josef Šíma otevíral svou pařížskou výstavu nazvanou Záhada tváře, o úvodní slovo požádal básníka Rogera Gilberta-Lecomteho.
Antický ideál lidského těla, ztělesňující nejvyšší principy lidství, už současné sochaře nezajímá.
Bývalé továrny mají kromě módního industriálního kouzla ještě jednu výhodu: je v nich hodně místa. Výstava nazvaná Flying Inn, kterou lze v těchto dnech spatřit ve třech podlažích pražské Pragovky, je díky tomu opravdu velkorysá.
Není hloupost psát průvodce něčím bytem? Pokud je hostitelem historik umění, někdejší šéf Uměleckoprůmyslového musea v Praze, autor samizdatů a také pedagog Jiří Šetlík, pak to smysl dává.
Budoucímu pražskému právníkovi, sběrateli a antikváři Vilému Trmalovi nebylo ani dvacet, když se v šedesátých letech minulého století začal zajímat o zapomenutého malíře a autora vlastnoručně tištěných knih Josefa Váchala.
Eva Koťátková je momentálně nejvýznamnější českou osobností současného umění. Byť se to označení zdá ošidné, J&T Banka Art Index nabízí dost podkladů k tomu, abychom jej brali vážně. Koťátková se dostala na první místo žebříčku, který byl zveřejněn spolu s březnovým vydáním Ročenky Art+.
Pražská galerie Tančící dům otevřela retrospektivu proslulého kreslíře Káji Saudka. Kromě originálů slavných komiksů tu jsou v dosud největším počtu vystaveny i jeho olejové malby, privátní erotické kresby a také filmové plakáty.
