Pan Všetečkin s aktovkou v ruce a načesanou "kremrolí" na hlavě touží stát se artistou v loutkovém cirkusu Abrafrk. Aby ne. Kde jinde se potká s krotitelkou Matyldou Derdiedas, jež místo bičem práská hlavou, s křehkou provazochodkyní Arabellou nebo se žonglérem, jehož jméno je tak dlouhé, že se dá vyslovit jen při legračním tanečku?
Pro sochaře Kurta Gebauera je odjakživa podstatné příhodné místo, kam svou práci postaví. Některé výjimky ovšem stojí za to. Prostory v prvním patře pražského Veletržního paláce mají nízké stropy, ale nabídce vystavovat v Národní galerii, a navíc vystřídat na stejném místě Alberta Giacomettiho, jehož nedávno skončenou přehlídku navštívilo 50 tisíc diváků, nešlo odolat.
Na obrazu Václava Brožíka z roku 1899 mladá vesničanka zvedá ruce k hlavě. Stojí uprostřed pole před hromadou řepy a rozkošnicky si protahuje ztuhlá záda. Ženské gesto, kterému na smyslnosti neubírá ani zemědělský námět, se teď stalo dokonalým motivem výstavy nazvané Od práce k zábavě. Západočeská galerie v Plzni na ní zkoumá podoby volného času v umění 19. století.
Vernisáž výstavy jediného, zato dvoutunového díla architekta Josefa Pleskota v pražském chrámu Nejsvětějšího Salvátora byla neobyčejná: proslovy se pronášely v sakristii, připíjelo se vodou a jako občerstvení se nabízely kousky chleba.
Chtěl být lékařem. Když dospíval, nic nenaznačovalo, že má nějaký výtvarný talent. Nakonec se však Miloslav Chlupáč, který žil v letech 1920 až 2008, stal jedním z nejvýraznějších českých sochařů a důležitou osobností pro celou generaci umělců, autorem otevřeným moderním tendencím a zároveň ctitelem klasického sochařství.
Nabídkový katalog umělkyně Kateřiny Šedé inzeruje neuvěřitelné služby: stěhování měst a vesnic, přelézání plotů, provozování normálního života, výrobu oděvů ze slupek od salámu, psí terapii nebo likvidaci předsudků. Svérázně pojatá monografie neslibuje nic, co by mezinárodně žádaná dvaačtyřicetiletá autorka nepodnikla.
Barokní malíř Karel Škréta v roce 1641 zachytil dramatickou scénu: kněžna Drahomíra vypadává z kočáru, který se srazil s překážkou. Lunetu zobrazující smrt matky svatého Václava nedávno získala pražská Národní galerie – a je to jedna z jejích nejdůležitějších akvizic uplynulého roku.
Středoevropští avantgardní umělci počátku 20. století vydali „stejné množství textů jako obrazů, teoretických pojednání jako plastik a dokonce mnohem více esejů a článků než děl architektonických nebo užitých,“ konstatuje kunsthistorik Steven Mansbach, jeden z 22 autorů téměř sedmisetstránkové publikace nazvané Rozlomená doba 1908-1928.
Osud proslulého módního návrháře českého původu přibližuje životopisný film Šílený hedvábník, který ve středu večer uvedla Česká televize. Celovečerní debut dokumentaristky Hedviky Hlaváčkové líčí, jak se Zika Ascher se svou ženou Lídou ukrýval ve válečném Londýně pod dubovým stolem nebo jak utekl od Pabla Picassa.
Slovo melancholie zazní, jakmile se někde objeví zmínka o malířce Martě Kolářové. Její tmavé, téměř jednobarevné obrazy zachycují špinavá zákoutí městské, většinou ostravské periferie. Výstavu děl Kolářové, kterou čerstvě otevřela Galerie výtvarného umění v Ostravě, rozšiřují fotografie a pomalované objekty.
Narodila se v malém městě u belgických Antverp, od dob, kdy chodila do školky, ale žije v Česku. Studentka pražské Akademie výtvarných umění s belgickým jménem Laura Limbourg se včera stala vítězkou letošní Ceny kritiky za mladou malbu. Porota ji vybrala ze 60 uchazečů. Osm z nich až do 1. března představuje společná výstava Galerie kritiků v pražském Paláci Adria.
Výstava současného belgického malíře Michaëla Borremanse v pražské Galerii Rudolfinum nezačíná úplně podle představ.
Pražská výstava skupiny Devětsil evokuje meziválečnou éru. Avantgardisté zpočátku věřili, že umění už brzy nebude potřeba.
Je zvláštní náhoda, kolik Jiří Šlitr potkal důležitých jmenovců.
Stůl, za který se posadili letošní finalisté Ceny Jindřicha Chalupeckého, byl pěkně dlouhý. Mezinárodní porota nejznámější české výtvarné soutěže vybrala a toto úterý v pražské Národní galerii představila hned deset mladých umělkyň a umělců.
K nejvýraznějším výstavám právě končící dekády patřily připomínky Karla IV. a Františka Kupky, mezinárodní projekt Galerie Rudolfinum nebo Europa Jagellonica v kutnohorské galerii GASK. Výtvarná scéna žila změnami v Národní galerii, umělkyně Kateřina Šedá se dostala do londýnské Tate Modern a na olympijských hrách ve stejném městě zaujal klikající autobus Davida Černého.
„To jsem dopadla. Takový mám kamarády, ale jaký bych měla mít, když sama jsem taky divná, ale ne tak divná, abych si myslela, že utéct z domova je řešení toho, když nechce člověk jet na školu v přírodě,“ pomyslí si sedmačka Katka zhruba v polovině nové knihy Petry Soukupové nazvané Klub divných dětí.
„Říká se, že v Česku není hrdinství na pořadu dne, to je ale jenom teze,“ říká umělec Jiří Sozanský, autor monumentálního projektu Amnézie, jehož výtvarnou část nyní vystavuje Obecní dům v Praze. Zhruba šedesát velkých expresivních obrazů vystihuje osud devíti statečných mužů a jedné ženy, kteří se postavili totalitě. Přehlídka potrvá do 17. ledna 2020.
Když sedlák a malíř Paul Gebauer musel po žních roku 1946 z nařízení prezidentských dekretů nadobro opustit statek, který jeho rodina zvelebovala od začátku 18. století, zanechal v rodné Sosnové i téměř stovku svých obrazů. S dalším zkonfiskovaným uměním sudetských Němců ze Slezska skončily na půdě Slezského zemského muzea v Opavě.
Spisovatele Jiřího Padevěta, specialistu na historické průvodce, fascinuje stará pravda. Že hrdinové i zrádci jsou jedné lidské podstaty. Stejně se potí, mají strach, budí se ze snu, nudí se a většinu jejich dní naplňují banality.
