Elegantní pražská Galerie Zdeněk Sklenář v Schönkirchovském paláci se výstavou nazvanou Neuropolis proměnila v kutloch. Umělec Krištof Kintera zde představuje nejen hotové práce, ale také přibližuje pracovní prostředí, kde vznikají jeho díla, sestavená převážně z elektroodpadu.
Kovový plot vystavěný po obvodu manéže nechrání diváky před šelmou. Na festivalu Letní Letná se hraje nový cirkus a ten, jak známo, s drezurou nepracuje. Vysoká zábrana má publikum ochránit před židlemi. Právě obyčejné školní židle jsou hlavní rekvizitou představení L'âne et la carotte francouzského cirkusu Galapiat, jednoho z hlavních hostů letošního festivalu.
Jednoruký Josef Sudek za sebou nechal archiv čítající 20 tisíc snímků a negativů, které patří k nejlepšímu z české fotografie první poloviny 20. století. Autor křehkých zátiší či zadumaných portrétů Prahy a také skvělý prvorepublikový reklamní fotograf měl ještě jednu dosud neobjevenou tvář.
Obvykle třítýdenní program populárního cirkusového festivalu Letní Letná se letos zúží do osmi nabitých dnů. Do pražského parku přijede méně zahraničních hostů, zato přibude prostor pro české soubory. Výjimečné bude například společné vystoupení La Putyky s Losers Cirque Company. Úterní zahájení patří španělskému cirkusu Voalá. Festival potrvá do 25. srpna.
Gymnaziální profesor z Domažlic, malíř a sběratel Ervín Ježek měl jedno rčení. Říkal, že člověk nejvíc prospěje světu, když umře, protože přestane škodit přírodě.
Výstavou Unplugged, která se z velké části obešla bez elektřiny i jiných energií, pražská Galerie Rudolfinum vpustila do svých sálů nejen maximum denního světla.
Jednoduchým měřítkem kvalit dětské knihy je dospělý. Když se nemůže odtrhnout, a dokonce vytahuje mobil nebo míří k polici s vlastními knihami, aby si dohledal souvislost, bude to něco výjimečného. Jako v případě příběhu malíře Josefa Šímy, na kterém spolupracovali odbornice na lektorské programy Moravské galerie v Brně Silvie Šeborová a kreslíř Jiří Franta.
Dvě nízko posazená tabulková okna ve štukované, dost oprýskané omítce nezaměnitelně pocházejí z pražské ulice. Není jasné, čím se to pozná, ale pozná se to. Možná typickou skladbou dlážděného chodníku. Úplnou jistotu divák dostane, až když se rozhlédne po dalších obrazech Ivany Lomové.
Vedle statečnosti, s níž Milada Horáková dokázala přežít nacistické věznění a nakonec přijmout popravu z rukou komunistů, oživuje nová kniha novináře Aktuálně.cz Daniela Anýže nazvaná Jdu s hlavou vztyčenou odkaz významné političky novým způsobem. V podrobném portrétu Horákové je dost prostoru také pro její rodinu, především dceru a muže.
Pojď blíž, vyzývá na plakátech a pozvánkách bienále nazvané Ve věci umění. Tématem jeho prvního ročníku, který se snaží přinést do Prahy tradici mezinárodní přehlídky současného umění, je empatie a blízkost. V pěti lokalitách, především Městské knihovně a Pražské tržnici, se představuje 45 umělců a kolektivů z mnoha zemí.
Barton Hill se jmenuje čtvrť v anglickém Bristolu, která měla v 80. letech minulého století špatnou pověst a „nejdůležitější kus betonu“. Mladý sociální pracovník John Nation nabídl betonovou zeď místního mládežnického klubu jako legální plochu pro graffiti, možná první svého druhu. Kvůli ní sem začal jezdit i chlapec z lepší čtvrti, který si později dal přezdívku Banksy.
Když nebudeš dost spát, budeš smutnej, nemocnej a brzy umřeš, shrnuje lékařské poznatky jeden z herců na začátku inscenace Dům bez spánku. Je to první práce vloni založeného divadelního kolektivu Nesladim. Tento týden ji uvedlo pražské Divadlo Archa, tradičně nakloněné divadelně společenským výzkumům. Nejbližší repríza se uskuteční 12. září.
Je to ušlechtilost, nebo příživnictví, hledat krásu v zaostalosti? Tři fotografové sdružení ve spolku 400 ASA Karel Cudlín, Martin Wágner a Jan Dobrovský vydali monografii o zapadlých koutech Ukrajiny. Knihu doprovázejí texty reportérky Petry Procházkové.
Bolest není romantická, nýbrž nechutná. Věta, která zazní v novém dokumentu o Fridě Kahlo, je pravdivá. Ani režisér Giovanni Troilo ji ale nedokázal tak úplně respektovat. Ve snaze ozvláštnit všeobecně známý, dramatický a bolestí naplněný osud nejslavnější mexické malířky 20. století přidává melodramatické sekvence, bez kterých by se devadesátiminutový film docela dobře obešel.
Na předsádce knihy Trampové děkuje autor Libor Fojtík nejen rodičům, kteří ho od dětství brali na čundry, ale také svým vysokým botám, „starým kanadám“, jež mu „ohlodaly paty do krve“. Tím mu prý pomohly přezout se do pohodlnějších bot a najít si i jiné záliby. Například fotografii.
Než začal malíř Daniel Balabán pracovat na dvou obrazech Vzkříšení, na kterých lidé vylézají z hrobů, zinscenoval podobnou situaci se svou rodinou na zahradě. Nezřídka to tak dělá: nechá si zahrát nápad, než jej začne malovat.
„Pracoval jsem mnoho,“ povzdechl si Josef Čapek ve své knize Psáno do mraků. Teoretička umění Pavla Pečinková teď citát použila jako trefný název pro knižní vydání soupisu všech jeho dochovaných výtvarných děl. Zatím se na pultech knihkupectví objevil první z plánovaných čtyř dílů. Je věnovaný kresbám a v nedávné anketě Nejkrásnější kniha roku získal jednu z cen.
Snad žádný další český výtvarník neměl tolik vášnivých fanoušků jako Kája Saudek. Kreslíř s výraznou dynamickou linkou, který se zhlédl v klasickém americkém stylu komiksů a reklam s takzvanými pop-up girls, se proslavil koncem 60. let minulého století, kdy spolupracoval s režisérem Milošem Macourkem na filmech Kdo chce zabít Jessii? a Čtyři svatby stačí, drahoušku.
Žádná jiná výstava připomínající loňské výročí sametové revoluce nezachytila tolik rozdílných, někdy bizarních událostí, které předcházely přelomovému podzimu 1989 a také ho následovaly, jako přehlídka Obrazy konců dějin v pražském Uměleckoprůmyslovém museu.
Ještě žádný oficiální umělec z éry socialismu neměl od listopadu 1989 tak velkou výstavu jako autor řady soch Klementa Gottwalda Miloš Zet, který žil v letech 1920 až 1995. V Domě umění města Brno teď ale žádný pomník komunistického pohlavára k vidění není.
