


Na Zemana si v Moskvě museli ťuknout šampaňským. Facebook je zlo, říká Vrabel
S datovým analytikem Františkem Vrabelem o šíření dezinformací, ničivých algoritmech i o tom, kdy se z poslance Volného stane avatar.



S datovým analytikem Františkem Vrabelem o šíření dezinformací, ničivých algoritmech i o tom, kdy se z poslance Volného stane avatar.



Rok vládě trvalo, než ekonomickou pomoc navázala na propad tržeb. Sláva, konečně je to tu. Jenže radost malého a středního byznysu vzápětí uhasne, když v nových paragrafech spatří umně uvázanou oprátku.



Dobře připravená úřední maturita není vůbec špatný nápad. Ale nesměl by to být chaos vyhlašovaný premiérem na sociálních sítích, který spoustě studentů nakonec uškodí. Těm, kteří nyní bez jakékoliv úlevy trpí u přijímaček na střední, se to nedá vysvětlit už vůbec.



Česko a Slovensko zase v Evropě považují za jeden stát. V obou zemích se premiéři chovají jako superhrdinové, kteří v mžiku zachraňují své obyvatelstvo před virem. Nic však nezachránili, jen porušili veškerá pravidla.



Štědrá suma, již Brusel nabízí na obnovu covidem poničených zemí, dávala Česku jedinečnou příležitost pokročit v modernizaci a vybřednout z recese. Naplno ji však nevyužijeme.



Co si vyberete: Chaotickou aktuální vládu, která nezvládá nejhorší chvíle pandemie? Nebo ministerský sbor sestavený Milošem Zemanem a extremisty, kteří chtějí Česko naočkovat Sputnikem a Rosatomem? Třetí možnost není.



Cílem lockdownu nemůže být jen vyhladovění viru tím, že zůstaneme tři týdny zavření. Nutně potřebujeme, aby stát zvládl kroky, kterých dosud nebyl schopen. Bez nich tady covid začne řádit znovu.



Vládní a opoziční politici narychlo flikují nový pandemický zákon. Jen co se jim to podaří, čeká nás návrat do stávajícího režimu. Bez něj zatím není v kritické situaci možné omezit pohyb obyvatel.



S výraznou českou ústavní soudkyní o krizových opatřeních vlády, o zákonech, které píšou bohatí pro chudé, o touze po rovném volebním hlasu, o šťastné chvíli bezdomovců i o tom, proč by ráda odcestovala do Štrasburku.



Už nejsme v Evropě „best in covid“. Založili jsme si samostatnou ligu, kam kombinací mizerných opatření a špatné komunikace nikoho hned tak nepustíme. Z naštvanosti je vztek.



Důsledky léta zanedbávaných děr v sociálním systému letos pocítíme mnohem silněji. Pandemie totiž udeřila na Česko ve volebním roce. O tom, jak mohou neřešené sociální problémy ohrozit českou demokracii, píše ve své následující analýze komentátor Aktuálně.cz David Klimeš.



Po totálním selhání vládních i opozičních politiků, které skončilo ústavním karambolem, se konečně vracíme k nejdůležitější otázce: jak za 14 dnů stihnout to, co vedení země odkládalo deset měsíců.



Až pocit odpovědnosti, který regionální šéfové chovají k obyvatelům svých krajů, uchránil republiku před dalším zesílením pandemie a zcela zbytečnými pohřby. To hejtmani museli tahat kaštany z ohně za neschopnou a sobeckou vládu i opozici.



S politologem Tomášem Lebedou o potížích Karlovarska, hvězdné chvíli profesora Filipa, kouzlu druhého skrutinia a hlavně o nástrahách i kladech volebních systémů.



Kabinet teď přijímá opatření, která měla běžet už před deseti měsíci. Ani teď ale netvoří funkční celek. Až všichni zkrachujeme, obětujeme děti.



Konstituční tribunál překopal pravidla pro volební spolupráce. Na první pohled zjednodušil život koalicím, výsledkem ale může být také jejich rozpad. Piráti a STAN zatím drží, spojenectví ODS, lidovců a topky se otřásá.



S pravidly pro státní příspěvek na mzdy opakujeme v krizi už podruhé stejnou chybu. Z programu, který má být synonymem naděje, se stává noční můra.



Narychlo spíchnutý verdikt ústavních soudců má pozoruhodné množství chyb. Tak mizernou kombinaci aktivismu a alibismu jsme snad ještě neviděli. V ohni předvolební kampaně se náhle ocitáme bez volebních pravidel.



Při pohledu na stav dukovanského tendru si příznivce i odpůrce jádra musí přát jediné: zastavte to. Raději dobrou soutěž pozdě než mizernou včas.



Pokud se očkování proti koronaviru zpožďuje, potřebujeme začít o to více testovat. Pouhé vršení dalších a dalších zákazů, které ani nelze dodržovat, je jen morbidní fraškou.